I Řecko má nyní svůj „Mnichovský diktát“.

Podle liberálních teorií by měly příslušné ekonomiky, které fungují na principu volnéhopohybu práce a kapitálu utěšeně vzkvétat, obyvatelstvo těchto zemí by se mělo těšit trvalému růstu životní úrovně. Motorem je prý vlastní iniciativa, podnikavost, skromnost lidských zdrojů kapitálových zisků a jejich příkladná píle.

Ale ono tomu tak očividně není. Naopak, všechny státy s liberální ekonomikou jsou na tom
mimořádně špatně. Dokonce tak špatně, že vlády, které jsou na okraji bankrotu musí opustit
ten nejzákladnější pilíř jejich existence, to jest jsou nuceny popřít vlastní legitimitu danou
parlamentní volbou. Zářným příkladem je vedle Španělska, Portugalska, Itálie hlavně Řecko.
Všechny vlády těchto zemí jsou nuceny na základě vnějšího tlaku provézt destrukci sociálního
systému, k čemuž nedostaly na základě voleb, či referenda žádnou legitimitu.
Je přímo skandální, jestliže do země přijedou úředníci z EU a diktují demokraticky zvolené vládě,
co musí prodat, kolik lidí musí propustit, jaké sociální škrty musí uskutečnit, jinak nedostane
žádné úvěry.
Jestliže je státu vzata suverenita formou diktátu EU co má prodat, zprivatizovat, kolik lidí musí
při vysoké nezaměstnanosti propustit, není divu, že demokratická vláda si musí vzít legitimitu
u vlastního obyvatelstva. To ale není možné, neboť Francie a Německo postavilo Papandreovu
vládu před alternativu: Buď referendum, nebo ven z EU (1). Takto se skutečně jedná na
principu „o nás, bez nás“!Tento diktát je o to horší, že na zbědovaném hospodářství Řecka
nese vinu výlučně EU.
To se týká i ostatních výše jmenovaných zemí. Na místo, aby EU produktivně investovala do
jižních zemí EU, dopustila odliv kapitálu do Číny,ostatních prahových ekonomik, do východních
a nyní i jihovýchodních členských zemí. Jak Česká, tak i Slovenská republika k tomuto stavu
přispěly uměle nízkým kurzem měny, nízkou mzdou, daňovými prázdninami a pod. Jestliže ze
země odejde investiční kapitál, způsobí to zvýšenou nezaměstnanost se všemi negativními
důsledky jak v příjmové části st. rozpočtu, tak i na jeho výdajové části. Jinak řečeno, příjmy
st. rozpočtu klesají, ale jeho výdaje naopak stoupají. Výsledkem je stoupající zadlužení, stát
se tak stává snadnou kořistí spekulujících bank. Jestliže Německo a Francie doslova znásilnili
řeckou vládu, jednali tak na záchranu vlastních bank. V případě jejich krachu by se totiž dostaly
obě vlády do stejné situace, v jaké se ocitlo celé jižní křídlo EU¨- na okraj státního bankrotu.
Tak je řecká vláda postavena do situace prodavače na bleším trhu, kde bude prodávat vlastní
majetek za zlomkovou cenu a nutit vlastní obyvatele pracovat za bulharskou, rumunskou,
či čínskou mzdu v naději, že přiláká do země cizí kapitál. To může reálně způsobit odliv kapitálu
z České republiky. Pro ČR s jejich 10 mil obyvatel to bude ale znamenat stejnou katastrofu,
jak ji zažíváme nyní v Řecku.
Závěr.
Vina neleží na řecké vádě, ale na straně EU. Spočívá ve faktu, že za ta dlouhá léta její existence
vyhodila EU doslova miliardy na rozvojové programy, které kromě soukromých zisků podnikatelů nepřinesly žádný ekonomický užitek. Současná hospodářská situace všech členských států EU je
toho důkazem. Protože hospodářství EU je založeno na principu volného pohybu soukromého
kapitálu, nemá žádná ze zemí EU nejmenší šanci zabránit vlastní hospodářské destrukci.
Že se argumentuje řeckým šlendriánem a rozhazovačností vlády? Ona je to neodmyslitelná
součást západní demokracie, neboť jak jinak by financovala každá politická strana svou klientelu
z řad podnikatelské kasty a vlastních funkcionářů, než tučnými finančními zakázkami, či výhodami.
Jako protislužbu dostávají politické strany od pánů podnikatelů tučné sponzorské dary.
To není jen řecká specialita. O těchto praktikách se dovídá český čtenář z domácích novin každý
den.(2)
„Víte soudruhu co jsou to kádry?“ zeptal se mně kdysi můj šéf. A doplnil:
„To je vlastně něco jako sud s rybami. Jednou jste nahoře, podruhé dole, ale stále jste v tom sudu.“
Nyní se tento „sud“ transformoval v demokratický močál liberálního ražení, ve kterém se nyní topíme všichni.

(1)http://de.reuters.com/article/topNews/idDEBEE7A20BN20111103
Podle zmíněného článku údajně znamená výstup z eurozóny automaticky výstup z EU.
(2)http://www.novinky.cz/zahranicni/svet/249498-tydenik-economist-rozebira-ceskou-politiku-je-to-desive-cteni.html