Jak nebezpečný je fundamentalismus

Snad nejhorším případem v dějinách lidstva je nástup monoteistických náboženství, zejména křesťanství a islámu, nevyjímaje neoliberální ideologii a stejně tak i enviromentální hnutí.

Tradičně se uvádí, že zánik Říše Římské způsobil vpád germánských barbarů. Již jednoduché sestavení dat do časové přímky dokazuje, že to byl křesťanský fundamentalismus.
Rok 41-313 pronásledování křesťanů.(2)
Křesťanské církve vydávají tuto dobu jako období nevinných mučedníků.
Abychom mohli pronásledování křesťanů pochopit, bude nutno zjistit, jak fungovalo tehdejší náboženství. Bylo polyteistické, tudíž existovalo několik božstev. V zásadě se rozlišovaly dvě kategorie. Státní božstva, která byla „odpovědna“ za stát, Říši římskou jako celek, potom domácí, soukromá božstva, která uctívaly rodiny, či rody. Mezi státní božstva patřili např. Mars, Venuše.
Vztah věřících a bohů spočíval na principu dávám, aby i ty jsi dal. Jednalo se tudíž o princip služby a protislužby. Tudíž pokud se obětovalo státním bohům, zajišťovali si občané zdar celému státu, tudíž se jednalo o jakýsi vlastenecký čin.
Křesťanská víra naproti tomu viděla v tehdejší době pozemský život jako jakési přechodné období, jako přípravu na posmrtnou existenci, která se odbývala v ráji, otevřeném pouze svatým a blahořečeným. Jinak pro ostatní byl očistec a peklo s permanentními mukami pekelným ohněm. Jednalo se tudíž o systematické vyvolávání individuálního strachu z nemilosrdného trestu za hříchy spojeného s vlastním mučivým utrpením na věčné časy. Zde se dostávali lidé do situace, ve které jim hrozilo individuální utrpení, čemuž se snažili zabránit konverzí ke křesťanství.
Monoteistické náboženství židů , křesťanů spočívá na principu nebudeš trpět vedle sebe jiného boha. Takže odmítali vzdávat hold a přinášet oběti státním bohům, čímž se dopouštěli
protistátního, státu nebezpečného činu. Jednalo s vlastně o činnost, která přiváděla skrze hněv bohů škodu celému státu, společnosti jako takové a tím i jejím občanům.
Židé ale poukazovali na skutečnost, že sice státní božstva neuctívají, nepřináší jim oběti, ale že se k Bohu modlí za Římský stát. Z toho důvodu bylo jejich náboženství trpěno. Z počátku byli křesťané
považováni za židovskou sektu a byli takto trpěni také. Jejich fundamentalismus, odmítající jakýkoliv vztah k jiným bohům. Jejich agresivní misijní činnost způsobila ostré rozpory mezi židy a křesťany, které často vyústily ve vzájemné násilnosti. Díky růstu křesťanství a náboženské intoleranci byli z hlediska římské správy vyčleněni z kategorie židovské sekty a chápáni jako státu nepřátelská církev.
Pronásledování křesťanů spadá hlavně do 3. století, kdy Římská říše trpěla nájezdy a vnitřní mocenskou nestabilitou (vojenští císařové ) Pronásledování křesťanů se dělo hlavně formou pogromů, které organizovalo pohanské obyvatelstvo. Římská elita křesťany opovrhovala.
Cecilius natalis(2)
„Jsou to lidé, kteří pocházejí z nejnižších vrstev lidu, shromažďují nevědomé a lehkověrné ženské, které vlivem slabosti jejich pohlaví se dají snadno získat...Svatyně nenávidí jako hrobky, vyobcovali bohy, vysmívají se obětem. Ač sami politování hodní, litují kněze, pohrdají posvátnými místy a purpurovým šatem a nejsou při tom sami schopni zakrýt ani vlastní nahotu.“
Zachoval se dopis Plinia na císaře Trajana(2)
„..zatím jsem zacházel s těmi, kteří byli udáni jako křesťané takto. Třikrát jsem se jich pod pohrůžkou trestu smrti zeptal, zda-li jsou křesťané: ty, kteří odpověděli pokaždé ano, jsem nechal odvézt.... ti, kteří popřeli, museli obětovat bohům kadidlo a víno, pronést předepsané formule a odmítnout Ježíše. Věci, ke kterým by se pravověrní křesťané nikdy nedali donutit.“
Tento způsob byl císařem Trajanem schválen. Císař nařídil že udání nesměla být anonymní.
Rok 313 Konstantin I a Licinius vydávají t. zv. toleranční edikt (3):
„Dáváme křesťanům a ostatním politické zmocnění vyznávat to náboženství, jaké chtějí.“
K tomuto datu ustalo pronásledování křesťanů a křesťanská církev byla uznána jako státní náboženství. Tímto ediktem nastal postupem doby zásadní obrat ve vývoji Římské říše.
Rok 375 Tolerování různých božstev bylo ukončeno za vlády Graciana(375-383), Valentitiana II.(375-392) aTheodosia I. (379-395).
Byly zavřeny chrámy antických bohů, úřady zahájily tvrdý postup proti pohanům, antické chrámy, jejich kněží přestaly být financováni státem. Naproti tomu byli křesťanští klerikové zbaveni povinnosti platit daně.

R.380 Gracián spolu s Theodosiem I. vydávají Edikt Cuntos populos, kterým byla trinitární(katolická) církev prohlášena za jediné státní náboženství.
Text tohoto ediktu byl pojat Justiniánem I. Do jeho souboru zákonů známého pod názvem Codex Justiniánus(1):
1.1.1 : 27 únor 380
„Všechny národy, nad kterými vykonáváme mírnou a umírněnou vládu, mají, tak je to naše vůle,přijat víru, kterou předal božský apoštol Petr Římanům, jak ji zvěstoval a praktikujeme až do dnešních dnů, k níž se jasně přiznávají pontifex Damasus, jakožto také biskup Petrus z Alexandrie, muž apoštolské svatosti, to znamená, že věříme ve smyslu apoštolského přikázání a evangelického učení ve svatou trojici Boha-Otce, Syna, a Ducha Svatého, ve stejné majestátnosti .Ti, kteří následují tento zákon se mají, jak nařizujeme, nazývat katoličtí křesťané. Ta ostatní, která prohlašujeme za opravdově bláznivé a zběsilé, mají hanbu nésti kacířské učení. Také nesmí jejich shromaždiště býti označena jako kostely. Konečně je má stihnout napřed božská pomsta, potom je ale stihne naše trestní spravedlnost, jak na nás byla božským přikázáním přenesena.
1.1.2  rok 381 Kacíři nesmí vykonávat žádný duchovní úřad, a nesmí mít žádnou možnost o jejich bláznovství tvrdošíjně otevřeně hovořit....
1.5.3  ze dne  3.3.404:
Všem kacířům sdělujeme, že nesmí v žádném případě zůstat na  jim zabaveném místě, které sloužilo k nepovoleným shromážděním. Tato místa mají připadnout do majetku katolické církvi.
1,3,15  rok 404
Nařizujeme, že mimo kostel v soukromých bytech se nesmí konat žádná nedovolená shromáždění. Majitelům bude zkonfiskován dům, jestliže duchovní shledá, že mimo kostel se konala neobvyklá a pobuřující shromáždění.

Dne 31.12.406 překročily po bojích s Huny germánské kmeny zamrzlý Rýn u Mohuče.
Co nevyhnutelně našli, byla zcela, díky křesťanskému fundamentalismu rozvrácená říše.
Není těžké si představit, že prakticky celá, nebo minimálně podstatná část vládnoucí elity na všech stupních státní správy byla těmito zákony kriminalizována, neboť byli buď pohany, nebo vyznávali ariánství, či donatismus. Výše uvedené zákony se netýkaly pouze pohanů, ale i jiných křesťanských učení. Tehdejší právo vyžadovalo ve věci porušení zákonů buď trest smrti, nebo pro muže nucené práce v dolech, pro ženy nucenou prostituci, včetně kompletní ztráty majetku.
Za věštění budoucnosti z jater, staré umění ještě z dob Etrusků-trest smrti.
Za pokácení kříže-trest smrti.
Za setrvání v kacířství-trest smrti.
Obyvatelstvo antického Říma bylo takto postaveno do situace absolutní právní nejistoty.
To se muselo zákonitě projevit celkovým hlubokým hospodářským propadem.
Tudíž hlavním viníkem zániku Západořímské říše byl křesťanský fundamentalismus.
Germáni, označovaní jako barbaři nalezli tudíž říši ve stavu hlubokého rozkladu a vzájemných konfliktů, museli takto narazit na prakticky nulový odpor. To je také důvodem, proč nebyli vojensky vytlačení za hranice, ale byli usazeni na římském území. Barbaři nebyli žádní barbaři ve smyslu křesťanského výkladu dějin. Byli to zruční řemeslníci, zdatní zemědělci, kteří hledali trvalé usídlení na území říše římské v ochraně před útočícími Huny.
Každý stát v moderní době přijímá s otevřenou náručí odborně zdělané pracovní síly.
Pro tuto tezi mluví zkutečnost, že za dob vojenských císařů ve třetím století docházelo k ničivým nájezdům jak na severní , tak i na východní hranici impéria. Díky represivnímu postoji státu vůči křesťanskému fundamentalismu přestála Římská říše prakticky stoletou krizi a doznala krátkého rozmachu až do doby nastolení křesťanství jako jedinného státního náboženství.
Nebýt křesťanského fundamentalismu, absolutní náboženské nesnášenlivosti, mohla Říše římská i po roce 404 přetrvat ještě hodně dlouho. 

Kdo zničil antickou kulturu.
Již první zákonné nařízení 1.1.1 Staví mimo zákon vše nekřesťanské. Císař Gracián nechal zavřít antické chrámy. To znamená, že za kacířské se považovaly nejen náboženské spisy, ale všechna díla antických autorů. Kdo by dostal odvahu přepisoval řecké báje a pověsti, jestliže pojednávají o antických bozích a hrdinech. Stejně tak díla ostatních antických autorů, neboť ti se hojně odvolávali na antické bohy.
„Péči a ochranu“ antických autorů ze strany mnichů líčí Libanios(314-393) takto:

Tito černokabátníci, kteří žerou více jak sloni a vyžadují velké množství alkoholu útočí na svatyně, obtíženi dřevem, nebo kamením a meči ozbrojeni. A jako by to byl ničí majetek, strhávají střechy, vyvracejí zdi, rozbíjejí obrazy bohů, ničí oltáře.“(4)
Johannes Chrysostomos,(349 – 407) (5) Arcibiskup Konstantinopolský.
Sám líčí, jak nalezl u řeky pohanské liturgické spisy. Když viděl se blížit vojáka, vhodil ve smrtelném strachu nalezený spis zpět do řeky.Jeho zásluhou nechal císař Arcadius císařskými oddíly zničit v Palestině pohanské svatyně.
 Držení, opisy a rozšiřování bylo trestné, neboť to byly kacířské činy. Takže pohádka, že mniši v křesťanských klášterech zachraňovali díla antické kultury je alespoň pro pozdní antiku a počátky středověku jednoduše iluzorní. Protože pozemský život byl chápán jako činnost za kterou se budou věřící zodpovídat před Bohem za své hříchy, nebyl zcela logicky ani z daleka zájem se zabývat pohanskou kulturou. Naopak, státní politika opírající se o katolickou církev programově ničila vše pohanské a nekatolické.

Závěr.
Současná zkušenost, stejně jak pohled do dějin ukazují, že zásadní vliv na vývoj společnosti nemá ani tak vývoj výrobních sil, jako ideologie. Každá ideologie obsahuje v sobě fundamentální jádro, které směruje danou ideologii do extremismu. Cílem fundamentalismu je prosadit do praktické politiky extrémní představy a transformovat stát jako nástroj uskutečnění jejich představ. Výsledkem je prakticky katastrofální situace, ve které se ocitne celá společnost. To neplatí pouze pro monoteistická náboženství jako je křesťanství, či islám, ale v nezměněné formě i pro neoliberální ideologie, enviromentální hnutí, stejně jak pro radikální socialismus.
Zdá se, že právě enviromentální hnutí nabývá charakteru pandemické choroby. Typickými znaky je vyvolávání strachu z oteplování planety, konečnosti zásob surovinových a energetických zdrojů, požadavky na snížení spotřeby. Podle enviromentálních fanatiků jsou prakticky všechny potraviny více, či méně jedovaté a ohrožují takto zdraví spotřebitelů. Opět se argumentuje strachem z nemocí,šíří se apokalyptické představy a nařizuje se vystrašenému obyvatelstvu jak se má chovat.
Naprosto stejné znaky má neoliberální ideologie. Za vyvolávání strachu z finančního kolapsu státu a sociálních sítí je postižené obyvatelstvo nuceno do stále větší chudoby, závislosti na soukromém kapitálu za současného masivního mytí mozků za účelem všeobecné akceptace tohoto systému.
Jaké požehnání přináší tento fundamentalismus pociťuje prakticky každý z nás.

(1)Codex Justinianus Reclam- Verlag Leipzig, 1991, ISBN3-379-00530-4
(2)http://de.wikipedia.org/wiki/Christenverfolgungen_im_R%C3%B6mischen_Reich#Einzelne_Verfolgungen(3)http://de.wikipedia.org/wiki/Mail%C3%A4nder_Vereinbarung(4)Rolf Bergmeier Schatten übver Europa

(5)http://de.wikipedia.org/wiki/Johannes_Chrysostomos