1) Otevření vlastních trhů výrobcům v zemích s nízkou úrovní mezd způsobil těžké ztrátyvlastnímu průmyslu se všemi negativními důsledky a vyvolal nebývalou migraci kapitálu.
2) Masový přesun kapitálu do zemí s nízkou úrovní mezd způsobil nárůst tamního zpracovatelského průmyslu za současného nahromadění enormních devizových rezervv těchto ekonomikách. Stejný efekt je možno sledovat u států s velkým nerostným bohatstvím. Toto se týká především ropy a zemního plynu. Je zcela logické, že toky surovin a energie budou ve vzrůstající míře směřovat právě do míst jejich zpracování.
3) Vlády ve státech s řízenou demokracií jsou schopné vytyčit dlouhodobé cíle a mobilizovatdlouhodobě prostředky na jejich uskutečnění zvláště tehdy, mají- li značné finanční rezervy.
Spojení těchto faktorů vede objektivně k situaci, kdy se tyto státy a tím i systémy dostávají do strategické iniciativy celkového vývoje, zatím co státy s neoliberálně demokratickou koncepcí hospodářské politiky ztrácejí vlastní dominantní postavení a dostávají se tímto do defenzivy.
Tento proces a jeho negativní dopad na hospodářský vývoj západního světa je mimo jiné
založen na neochotě revidovat základní neoliberální principy fungování ekonomiky.
Jedná se především o víru v absolutní prospěšnost neregulovaného pohybu zboží a kapitálu,
dále pak neotřesitelné přesvědčení, že jedinou hybnou silou ekonomického vývoje je volná hospodářská soutěž spolu s vírou, že neomezená snaha jednotlivce dosáhnout vlastní prospěch podnikatelskou činností
je základem obecného blaha. Největší chybou je degradace státu na obslužnou instituci mající za úkol
zajistit optimální podmínky pro svobodné podnikatelské aktivity soukromého kapitálu a na všeobecně nenáviděného výběrčího daní.
Pokračující globalizace vytvořila situaci, kdy dochází k pozvolnému zpochybňování absolutní platnosti uvedených neoliberálních principů a pohledů na stát.
Jako jeden z důkazů tohoto procesu lze vidět ve vzrůstajícím protekcionismu:
Protekcionismus v oblasti pohybu zboží. Antidumpingová opatření:
Z důvodu rozsahu a stupně přístupnosti k potřebným informacím je pohled na antidumpingová opatření soustředěn na EU.
Způsob těchto ochranných opatření spočívá na vytváření celních barier v případech, kdy importy určitých
komodit objektivně poškozují místní výrobce v EU. Dalším důvodem je fakt, že dumpingové ceny
v oblasti mezinárodního obchodu poškozují i ostatní exportéry, kteří nemohou dumpingové ceně konkurovat.
Antidumpingová opatření upravuje ustanovení rady EU č. 384/96 z 22.12.1995, které stanoví způsob
a metodiku antidumpingového řízení.
Názorný příklad postupu a metodiky při stanovení zda k dumpingu došlo, či nikoliv, je podrobně uveden
v „Nařízení komise (ES) č. 553/2006 ze dne 23 března 2006, kterým se ukládá prozatímní
antidumpingové clo z dovozu některé obuvi se svrškem z usně pocházející z Čínské lidové republiky
a Vietnamu.“
http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=CELEX:32006R0553:CS:NOT
(text je v českém jazyce)
Toto šetření ukázalo slabiny dosavadní metodiky antidumpingového řízení. Ukázalo se totiž, že
postupující globalizace přináší pro podnikovou sféru podstatné potíže, které negativně ovlivňují celkovou
ekonomickou a sociální situaci EU.
Zvláště příkladný je celkový vývoj obuvnického průmyslu projevující se postupným propadem cen
a zaměstnanosti v tomto sektoru. Jednu z hlavních příčin lze spatřovat ve vytěsňujícím konkurenčním
boji formou podbízení cen konkurenta. Text dokumentu zároveň ukazuje zhoubné účinky neregulované hospodářské soutěže. Podniky, které podaly žádost o zahájení antidumpingového řízení
se nejprve vlastním konkurenčním bojem hospodářsky téměř zničily. Konečným stádiem ohrožení existence
obuvnického průmyslu v EU byl cenový tlak marketingově silných odběratelů.
Z textu šetření je patrný vývoj, typický pro všechna odvětví. Obsahuje následující stádia:
1) Snižování vlastních nákladů až na mez únosnosti, kdy další racionalizační opatření již
nejsou možná .
2) Nákup komponent ze zemí s nízkou mzdovou úrovní.
3) Přesun vlastní výroby do zahraničí, nebo zrušení výroby z důvodu nízké ziskovosti.
Tlak na ceny není mnohdy způsoben pouze vzájemným konkurenčním bojem, ale i tlakem
strategicky významných odběratelů.
Tento stav názorně ukazuje fakt, kdy žadatelé o zahájení antidumpingového šetření
požádali o utajení vlastní identity z obavy před sankcemi strategických odběratelů.
Vzájemné propojení výrobců a distributorů následkem rozmělnění mezinárodní dělby práce je
natolik nepřehledné, že není snadné ani určit, kdy a za jakých podmínek se jedná o výrobek EU.
V případě obuvnického průmyslu bylo rozhodnuto považovat pouze tu obuv za „made in EU,“
jestliže byly dovezené komponenty sestaveny na území členského státu.
Objektivně lze říci, že neregulovaná hospodářská soutěž spolu s uplatněním zásady volného obchodu vedlo k výraznému poškození tohoto průmyslového odvětví na území EU. Tento stav vedl objektivně
k sebezničení tohoto odvětví.
To bylo také důvodem k žádosti o zahájení zmíněného antidumpingového šetření.
Na základě antidumpingových šetření vydala evropská komise „Zelenou knihu“ jako základ pro diskuzi
o dalších možných opatřeních, posilujících účinnost dosavadních antidumpingových instrumentů.
http://trade.ec.europa.eu/doclib/docs/2006/december/tradoc_131823.pdf
(Text je v českém jazyce.)Celý text zmíněného pracovního materiálu ukazuje nereálnost zcela volného obchodu a je objektivně
důkazem narůstající tendence posilovat vlastní protekcionismus.
Jako příklad lze uvézt následující výtah:
"Ekonomické zdůvodnění existence antidumpingových opatření se odvozuje především ze skutečnosti, že na mezinárodních trzích panuje nedokonalá konkurence- neexistuje žádnýmezinárodní úřad pro hospodářskou soutěž, který by reguloval jednání narušující hospodářskou soutěž mezi zeměmi. Na mezinárodních trzích na rozdíl od vnitřního trhu, jakým je EU, neexistuje dostatek pravidel upravujících obchodní chování. "
Dále Zelená kniha uvádí:
"Outsourcing ze strany výrobců v EU. I když řada společností v EU stále vyrábí koženou obuvv Evropské unii, velké množství společností v EU externě zadalo výrobu obuvi do třetích zemí a v EU ponechalo zbývající část své činnosti. Na společnosti, které vyrábějí koženou obuvv dotčených třetích zemích se vztahuje antidumpingové clo. Navíc podle platných pravidelpro antidumpingová šetření byli při rozhodování, zda bylo dosaženo procentuálního podílu výrobního odvětví Společenství požadováno pro zahájení případu,uvažováni pouze výrobci, kteří dál vyrábějí ve Společenství. Jenže počet společnostív EU, které přesouvají části své výroby, roste a tyto společnosti zaměstnávají v EU tisíce pracovníků.
Zde se Zelená kniha zmiňuje pouze o přesouvání výroby vně EU. Mimo tento trend stále ještě
existuje „vnitřní outsourcing“ a to směrem z původních členských zemí do nových členských zemí EU
se všemi negativními jevy na pracovním trhu a v sociální oblasti. Tento trend bude tak dlouho pokračovat, pokud se bude EU rozšiřovat dále na východ a pokud bude trvat neúměrný rozdíl ve mzdách jednotlivých členských zemí EU.
Vývoj antidumpingových opatření EU za posledních pět let ukazuje následující přehled:
Antidumpingová opatření 2002 2003 2004 2005 2006 2007
v platnosti 174 156 156 147 146 127
v šetření 66 36 29 26 36 21
Podíl na celk. dovozu v% 0,5 0,3 0,3 0,45 0,6 0,73
(Údaje převzaty z External Trade)
http://ec.europa.eu/trade/issues/respectrules/anti_dumping/legis/index_en.htm
Prudký pokles počtu nově zahájených šetření v rozmezí let 2003 až 2005 lze mimo jiné spatřovat v
rozšíření EU formou přijetí nových členských zemí a jednak rozšíření počtu zemí s asociačními dohodami.
Toto je patrné i v podílu na celkovém dovozu. Řada antidumpingových opatření byla na základě
vstupu nových členských zemí v květnu 2004 zrušena. Na základě tohoto postupu tak došlo k
vnitřnímu dumpingu. Z toho důvodu lze podíl na celkovém dovozu interpretovat jako kontinuálně rostoucí.
Ochranná opatření EU nejsou bez odezvy.
Na dovoz zboží z EU uvalilo k červenci 2007 celkem 30 zemí antidumpingová opatření.
Výčet zemí, které uvalily ochranářská opatření ve větším počtu jak 5 uvádí následující přehled.
Údaje za rok 2008 jsou aktualizací předešlého roku:
rok 2007 2008
Kanada 6 6
Jižní Afrika 7 3
Mexiko 9 8
Turecko 9 11
ČLR 10 10
Ukrajina 11 8
Brazílie 11 11
Indie 21 15
USA 29 35
(Údaje převzaty z External Trade http://trade.ec.europa.eu/doclib/html/113266.htm )
Zatím co EU hledá odpovědi na sílící konkurenční tlak v oblasti rostoucího dovozu zboží
majícího dumpingový charakter, jsou vlády vyspělých zemí v podmínkách globalizované ekonomiky
nuceny reagovat ochranářskými opatřeními na aktivity kapitálově sílících investičních fondů a státních
podniků.
Protekcionismus v oblasti pohybu kapitálu. Státní investiční fondy
V posledních letech se se stále důrazněji prosazují nové formy investičních fondů, které jsou buď z části,nebo zcela pod kontrolou státu. Z hlediska charakteru investic se jedná o státem produktivně investované prostředky. V tomto případě se stát nesoustřeďuje na investice vytvářející rámcové, optimální podmínky pro podnikatelskou činnost soukromého kapitálu, nýbrž se staví sám do aktivní role vlastníka kapitálu. Vzniká takto jakási forma „státního kapitalismu“.
Produktivní investování státních prostředků má několik forem:
1)Ryze státní investiční fondy:
Stát uvolní část svých státních devizových rezerv a umístí je do výlučně státního
investičního fondu.
2) Smíšené státní fondy:
a) Stát uloží státní prostředky do soukromých investičních fondů a vystupuje jako podílník.
b) Stát pověří soukromý investiční fond aby plnil vedle své vlastní činnosti i úlohu státního
investičního fondu.
Zdrojem vkladů do uvedených fondů jsou převážně přebytky obchodní bilance jednotlivých států.
významnou roli zde hrají rovněž státní penzijní fondy.
Přehled jednotlivých státních a penzijních fondů ukazuje následující přehled
převzatý z http://de.wikipedia.org/wiki/Staatsfonds Překlad:
"Největší známé jednotlivé fondy: stav 2008:
Spojené Arabské Emiráty 875 miliard dolarů (příjmy s ropy), ( založen 1976)
Spojené Arabské Emiráty 875 miliard dolarů (příjmy s ropy), ( založen 1976)
Government Pension Fund Global, Norwegen: 346 Miliard Dolarů (Příjmy z ropy Za účelem financování důchodů) (založen 1990 )
Government of Singapore Investment Corporation Pte Ltd (GIC), Singapur: 330 miliard dolarů ( Odhad, vl. údaj přes 100 miliard dolarů (založen 1981)
State FX Investment Group + Hueijing Co, Volksrepublik China:( ČLR ) 300 miliard dolarů ( Devizový přebytek ze státních exportů)
Kuwait Investment Authority, Kuwait: 213 miliard dolarů (založen 1953) China Investment Corporation, (ČLR), 200 miliard dolarů, ( založen 2007)
Stabilizační fond Rusko, Russland: 127,5 miliard dolarů ( Příjmy ze surovin, především z ropy), (založen 2004)
Temasek Holdings, Singapur: 108 miliard dolarů, ( založen 1974)
Alaska Permanent Fund, Aljaška: 40,2 miliard dolarů ( Příjmy z ropy ve prospěch eskymáků), ( založen 1976)
Australian Future Fund, Austrálie 40 miliard dolarů
Brunei Investment Authority, Brunei: 30 miliard dolarů, ( založen 1983)
Korea Investment Corporation (KIC), Jižní Korea 20 miliard dolarů, (založen 2005)
Khazamah Nasional BHD, Malaysia, 17,9 miliard dolarů, ( založen 1993)
National Development Fund, Venezuela, 17,5 miliard dolarů, (založen 2005)
Alberta Heritage Savings Trust Fund, Kanada (Alberta), 16,4 miliard dolarů, ( založen 1976)
National Stabilisation Fund, Taiwan, 15,2 miliard dolarů, ( založen 2001)
National Fund, Kasachstan, 14,9 miliard dolarů, (založen 2000)
Mubadala Development Company, Spojené Arabské Emiráty(Abu Dhabi), 10 miliard dolarů, (založen 2002 )
Economic and Social Stabilisation Fund, Čile 9,7 miliard dolarů, (založen 2006 )
Istithmar, Vereinigte Arabische Emirate (Dubai), 8 miliard dolarů, (založen 2003 )
DIC, Vereinigte Arabische Emirate (Dubai), 6 miliard dolarů (založen 2004 )Podle údajů investiční banky Morgan Stanley činí souhrnný odhad přibližně 2,5 bilionů $ s předpokladem růstu až na úroveň 12,0 bilionů $ v časovém horizontu do roku 2012.S ohledem na současnou všeobecnou krizi lze soudit, že nárůst kapitálu státních investičních fondůbude výrazně zpomalen. Jak se výše jmění jednotlivých státních fondů liší, lze ve srovnání s uvedeným přehledem na stránkách Financial Times Deutschland z 20.08.2008.
http://www.ftd.de/unternehmen/finanzdienstleister/402905.html
Uvedené nesrovnalosti dokazují všeobecně známou nepřehlednost stavu a pohybu kapitálu
v globalizovaném světovém hospodářství.
Jako jeden z nejstarších státních fondů je v literatuře uváděn státní fond Revenue Equalisation Reserve Fund
ostrovního státu Kiribati založený v r 1956 anglickou koloniální správou.
Tento fond byl dotován z celních poplatků na export fosfátů. Vyhlášením samostatnosti r 1979, kdy
se Anglie z tohoto území stáhla, neboť byly zásoby fosfátu vyčerpány, přešel tento fond o správy místní
vlády. V současné době disponuje uvedený fond 520 mil.$ Příjmy z tohoto fondu představují
devíti násobek současného HDP.
Účel založení státních fondů se od této doby nezměnil. Lze říci, že prakticky všechny fondy v současnosti
mají stejný účel: zajistit trvalý příjem finančních prostředků po vyčerpání surovinových zdrojů.
Jako příklad lze uvézt Kuvajt:
Do státního fondu Kuwait Generel Reserve Fund je od roku 1960 ukládáno 10% příjmů z prodeje ropy. Celkové jmění zmíněného fondu se odhaduje na 213 miliard $. Obdobně postupují všechny arabské státy,
produkující ropu. Do této kategorie spadá nyní i Rusko, které je ve světovém měřítku jedním z
největších vývozců ropy a hlavně zemního plynu.
V poslední době vytvořily státní fondy i státy, které jsou díky nízké ceně pracovní síly cílem přesunu kapitálu
do země.
Jako příklad lze uvézt ČLR.
Devizové rezervy ČLR dosahují v současné době 1,2 bil. $, což představuje největší devizové rezervy ve světě. Většina devizových rezerv je uložena do státních dluhopisů v USA. Z těchto rezerv bylo uvolněno 200 miliard $ do nového investičního fondu.Kromě toho Čína vlastní podíl ve výši 9% na privátním investičním fondu Blackstone, jednom z největších Private-Equity-Fonds.Do této kategorie lze dálezařadit i Jižní Koreu a Singapur. V obou případech se jedná o hospodářské systémy, vykazující trvale vysoký přebytekzahraničního obchodu a z toho plynoucí vysoké devizové rezervy.
Kromě zabezpečení trvalých příjmů státního rozpočtu plní státní fondy následující úkoly:
Vyrovnávací funkce:
V případě vysokých cen surovin jsou finanční přebytky ukládány do fondů, v případě nízkých
cen jsou státní fondy zdrojem výdajů státního rozpočtu.
Zamezení inflace. :
Vysoký přebytek zahraničního obchodu je formou státních fondů
transferován do jiných ekonomik formou vkladů jak do průmyslu, tak i do státních dluhopisů.
Případné umístění těchto finančních prostředků v ekonomice samotné by znamenal prudký
nárůst inflace a tim i ztrátu stability vlastní měny.
Maximalizace zisku:
Devizové přebytky jsou ukládány do jiných ekonomik buď ve formě kapitálových podílů jak
v hospodářské sféře, tak i ve formě nákupu státních dluhopisů.
Dodatkové příjmy státních penzijních fondů:
Transformace části příjmů státních penzijních fondů do kapitálového základu umožňuje
udržovat důchodové závazky vůči pojištěncům na požadované úrovni.
Strategické cíle:
Vlivem mezinárodní dělby práce jsou některé ekonomiky závislé na dodávkách takových
komodit, které mají pro jejich existenci a další rozvoj strategický význam. Snahou vlád
těchto zemí je formou cílených investic zabezpečit tyto zdroje formou kapitálové účasti.
V tomto případě se nejedná pouze o zajištění podílu na získávání strategických surovin,
ale i o přístup k vysoce inovativním poznatkům a technologiím.
(volně zpracováno podle http://de.wikipedia.org/wiki/Staatsfonds )
Státní investiční fondy jsou značně netransparentní jak co do výše jejich jmění, tak i jejich aktivit. Pravým opakem je norský investiční fond Government Pension Fund Global. Na jeho činnost dohlíží etická rada, jejímž úkolem je zabránit investicím do podniků, jejichž podnikatelské aktivity jsou v rozporu s morálními normami.
Takto byl zmíněný fond pověřen prodejem vlastních podílů na celé řadě firem. Jako příklad lze uvézt firmy Boeing, EDAS,(výroba vojenské techniky) Walmarkt (obchodní řetězec známý špatným zacházením se zaměstnanci) Důlní společnost Freeport-Mc Moran (ničení indonéských pralesů) Předmětem pozornosti etické rady se stal i Izrael.
Zatím co byly v minulosti prostředky státních fondů ukládány převážně do státních dluhopisů, je v poslední
době patrný stále zřetelnější přesun investic do hospodářství jednotlivých zemí. Účelem je získat podíly na
podnicích. Zatím co výnosy vloženého kapitálu do státních dluhopisů se pohybují kolem 4%, činí výnosy
z podílů v podnikatelské sféře řádově 10 %.
Původně investovaly státy s vysokým přebytkem obchodní bilance vlastní devizové prostředky do cenných
papírů průmyslově vyspělých zemí, především do státních dluhopisů USA. rčitá část investic byla použita
na nákup podílů různých podniků.
Již v roce 1974 získal Kuvajt podíly na automobilce Daimler-Benz s cílem převzít tuto zcela.
Tyto pokusy se podařilo zmařit, a tak má státní fond Kuvajtu na zmíněné společnosti 6,9% podíl.
V roce 1982 získal emirát Kuvajt 24,5% podílů na chemickém holdingu Höchst. Po splynutí
S firmou Rhône-Poulenc v roce 1999 se Kuvajt vzdal vlastních podílů .
Také Irán se podílí formou státního fondu na Thysen-Krupp. V r. 1976 činil jeho podíl 25%.
Na základě tlaku, vyvinutého vládou USA byl v roce 2003 podíl tohoto fondu snížen pd hranici 5%.
Pokud státy produkující ropu investovány jejich devizové přebytky do průmyslu, měly na zřeteli strategické
investice, s cílem zajistit státní příjmy v době po vyčerpání ropných zásob. Tyto státy preferovaly především
hospodářské zájmy.
Díky globalizaci se však situace podstatně změnila. Mezi ekonomiky, které díky přebytku zahraničního
obchodu nahromadily vysoké devizové rezervy se zařadili jako investoři státy s řízenou ekonomikou.
To jest státy, jejichž vlády formou státních zásahů ovlivňují vývoj vlastního hospodářství.
Jedná se především o ČLR, Rusko a Singapur.
Vznikají obavy, že investice státních fondů přestanou sledovat výlučně hospodářské cíle s tím,
že na místo nich nastoupí mocenskopolitické zájmy. Převzetí podílů v oblasti strategických odvětví
objektivně oslabuje suverenitu vlád postižených států. Nemalé obavy vlád rovněž vyvolává postupující
islamizace států produkujících ropu.
Celkově lze říci, že v poslední době dochází k přesunu těžiště motivace investičních toků z hospodářské
do politické oblasti.
Jako příklad lze uvést získání podílů ruskou státní bankou na zbrojním a leteckém koncernu EDAS.
Tato transakce se uskutečnila v r. 2006. Uvedené podíly byly posléze prodány ruské rozvojové bance, která oznámila, že hodlá takto získané podíly dále prodat. Konečným majitelem má být státní letecký holding UAC. Celkový objem transakce se odhaduje na 1 miliardu $.Toto oznámení vyvolalo obavy jak francouzské, tak i německé vlády z možného vlivuruské strany na vedení EDAS.V srpnu 2008 byl zmařen pokus China Development Bank koupit Dresdner Bank, třetí největší banku v Německu od pojišťovny Allianz. I přes příslib platby v hotovosti, zachovat všechna pracovní místa a příslib politické pomoci při prodeji pojistných produktů byla Dresdner Bank nakonec za finanční pomoci spolkové vlády prodána německé bance Commerzbank.
(údaj převzat z http://www.manager-magazin.de/unternehmen/artikel/0,2828,575477-2,00.html )
Obranná opatřeníVýše uvedený trend je natolik silný, že vlády států, jinak výrazně neoliberálně orientované přistupují k opatřením, které mají výrazný ochranářský charakter.
USA:
Ve spojených státech bylo ustaveno Committee on Foreign Investment" (CFIUS), mající za úkol
zkoumat strategický vliv v případě převzetí strategicky významných podniků. Tato komise je dokonce
oprávněna anulovat již uskutečněné transakce. Tak například byl zakázán prodej provozovatelů
amerických přístavů. Jako na koupi zainteresovaná strana vystoupila společnost Dubai Ports.
Stejný osud postihl záměr čínského státního podniku Conoco, když se pokusil převzít americkou ropnou
společnost Unical. Tato společnost byla přiřčena koncernu Chevron coporation.
V současné době CIFIUS zkoumá snahy státního fondu emirátu Abu Dhabi převzít podíly na koncernu
AMD. Tento koncern je producentem polovodičů. Zmíněný podíl v hodnotě 630 milionů $ činí 8%.
Francie:
Francouzská vláda specifikovala strategické sektory ve kterých má státní banka CDC získat strategické podíly. Kromě státní ochrany poskytuje vláda i účinnou podporu francouzským podnikům při jejich
expanzi. Změnu postoje francouzské vlády oznámil francouzský prezident Sarkozy již v průběhu předvolební
kampaně. Důvodem bylo mimo jiné převzetí Luxembourgského ocelářského koncernu Arcelor indickou
firmou Mittal Steal, kdy tendo zvrátil již dohodnuté převzetí zmíněného koncernu ruským ocelářským
koncernem Several. V poslední době vyvolaly bouřlivou reakci požadavky prezidenta Sarkozyho
preferovat pouze výrobu aut vyrobených ve Francii.
ČLR, Rusko:
Podle čínských zákonů nesmí žádný cizí investor získat nadpoloviční podíly na čínských podnicích.
Naproti tomu ale Čínské úřady podporují menšinové podíly cizích investorů. Stejnou investiční politiku
sleduje i ruská vláda
Spolková Republika Německo
V SRN se vede již delší dobu diskuze o změně kurzu vády ve věci ochrany vlastních podniků strategického
významu. Je zajímavé, že jedním z iniciátorů jsou vrcholoví manažeři průmyslu a bank.
Není proto divu, že spolková vláda a v ní zastoupená CDU ustavila v prosinci 2007 zvláštní komisi
pod vedením tehdejšího předsedy vlády Hesenska Rolanda Kocha, složené ze zástupců spolkového ministerstva průmyslu a zástupců CDU. Tato komise má za úkol vypracovat novelu zákona o mezinárodním
obchodu.
Představa řešení odpovídá již běžným praktikám americké vlády. To znamená, že bude ustavena
odborná komise, která bude vybavena právem anulovat nežádoucí převzetí se zpětným účinkem
vztahujícím se na dobu čtyř let.
Zatím co se dosud státní kontrola vztahovala pouze na zbrojní průmysl, má být zamýšlený vliv rozšířen
na další strategické sektory, jako jsou energie, infrastruktura, špičkové technologie, media.
Toto opatření se netýká pouze státních investičních fondů, ale i státních podniků a hedgefondů.
Jako další opatření se chystá založení vlastního státního fondu prostřednictvím bank se státní účastí.
Úlohou tohoto fondu je získání menšinových podílů v takovém rozsahu, že valná hromada akcionářů
nebude schopna tuto menšinu přehlasovat( podíl v intervalu od 25% do 50%.
Jak Francie, tak i nyní SRN se odklánění od hospodářské linie EU. Příslušné směrnice jsou založeny
na volném pohybu kapitálu.
SRN, která jako jedna z mála zemí EU uvedla tuto směrnici do praxe je nyní konfrontována s jejich negativními důsledky. Příprava změn zákona o zahraničním obchodu svědčí o obratu v neoliberální
politice vlády směrem k posílení ochranářských praktik.
Důvodem je neprůhlednost a tím nekontrolovatelnost pohybu a zejména cílů mezinárodního kapitálu.
Zvlášť velkým problémem je neprůhledné kapitálové propojení hedgefondů se státním
kapitálem jak ve formě státních fondů, tak i státních podniků.
Jako příklad lze uvézt německou telekomunikační společnost Deutsche Telekom. Na této je hedgefond
Blackstone zúčastněn vlastním podílem 4,39%. Tento fakt je pro spolkovou vládu zneklidňující,
neboť na tomto hedgefondu se podílí ČLR celkovým vkladem 3 mld.$, což představuje 10%-ní podíl akcií.
Blackstone disponuje vlastním kapitálem ve výši cca 80 miliard $ (údaje převzaty z Börsen-Zeitung)
Toto je jeden z důvodů, proč spolková vláda nyní zastavila připravovaný prodej dalšího balíku vlastních
akcií.
Ve výčtu bezesporu strategických oblastí národního hospodářství, které mají být pojaty do ochranného programu jsou na stejné úrovni důležitosti zahrnuta i média. Tento fakt je o to více udivující,
že neodmyslitelným základem demokracie v pojetí západního kulturního světa je svoboda slova a volný pohyb informací.
Představa, že by Arabské vlády prostřednictvím státních fondů převzaly kontrolu nad částí médií je
pro vládu očividně nepřijatelná. Co se týká Arabských států, platí stejnou měrou i pro státy s omezenou,
nebo řízenou demokracií.
Zvláště zajímavý je fakt, že ze strany odborného tisku a vrcholového managementu se začíná
poukazovat na situaci, kdy ekonomiky ze státní účastí jak po stránce kapitálu tak i po stránce řízení
ekonomiky, označované jako státy s omezenou , řízenou demokracií vykazují mnohonásobně vyšší s
tabilní přírůstek HDP jak země s klasickou demokracií.
„ Nemůžeme si již dovolit demokracii? Tento dojem vyvstává při leckterém rozhovoruSe západními managery, kteří pracují v zemích s prahovou ekonomikou. Plni chvály hovořío efektivnosti vlád v autoritativních prahových státech jako Čína, Rusko, státech kolem Golfského zálivu. Vychvalují tamní vládce a jsou nadšeni dynamikou jejich ekonomického rozvoje.Tento argument jsem slyšel již mnohokrát v minulých letech: Demokratické zřízení a právní systém západu prostě omezují hospodářskou dynamiku.Důkazy? Autoritativní Čína roste již řadu let o 10%, demokratická Indie pouze o necelých 8%Venezuela, kde byla právě omezena svoboda tisku roste rychleji jak Brazilie,Lybie rychleji jak jižní Afrika, Rusko rychleji jak většina států EU. Mimo jiné:EU a USA rostou kolem 2,5%.“Henrik Müller
Manager Magazin 22.06.2007
http://www.manager-magazin.de/unternehmen/artikel/0,2828,489952,00.html
M+M 22.06.2007
Dále je nutno si uvědomit, že čínský, popřípadě i ruský politický model nachází v zemích třetího světa stále
větší oblibu, což se projevuje v politických změnách některých latinskoamerických zemí. Autor článku zcela správně poukazuje na skutečnost, a má pravdu, že základní principy demokratického státu, jak je zname
dosud, jsou jediným správným fundamentem evropské společnosti. K diskuzi ale stojí míra regulačních
a řídících nástrojů demokraticky volené vlády v hospodářské oblasti, hlavně pak aktivní kapitálová účast státu v hospodářství.
Závěr:
Státní fondy spolu s kapitálově sílícími státními podniky prahových ekonomik vedou také cílenou investiční
a obchodní ofenzívu v zemích třetího světa. Cena předmětů běžné masové spotřeby, jako je obuv,
textilní výrobky, drobné výrobky denní potřeby vyráběné v zemích dálného východu a v Indii je natolik
nízká, že odpovídá koupěschopnosti místního obyvatelstva. Antidumpingová opatření, jak byla popsána
výše, mají takto pouze dočasný účinek.
Dotčené strany(ČLR, Vietnam) mohou přesměrovat toky vlastního exportu do zemí mimo EU.
Spolu s cílenými investicemi státních fondů do infrastruktury rozvojových zemí bohatých na suroviny
posiluje ČLR vlastní pozici ve světě. Skutečnost, že Čína nikdy nebyla v pozici koloniální mocnosti
a neklade žádné politické a ideologické podmínky tento proces jenom urychluje.
Vysoké devizové rezervy a investiční aktivity státních fondů prahových ekonomik vytvářejí
předpoklady negativního vývoje vyspělých západních zemí projevujícího se růstem jejich hospodářské bezvýznamnosti.
Stav, při kterém leží těžiště výroby mimo EU spolu s růstem vlivu třetích států na rozhodování strategických
podniků objektivně omezuje suverenitu vlád členských zemí EU a vede k jejich hospodářské závislosti.
Zásadním zjištěním je však fakt, že formou státních investičních fondů může stát pozitivně ovlivňovat vlastní státní rozpočet a to v jeho příjmové části. Za těchto podmínek je zřejmé, že příjem státního rozpočtu
nemusí být výlučně závislý na příjmech z daní.
Produktivně investovaný státní kapitál umožňuje rychle a účinně ovlivňovat růst a skladbu jednotlivých
odvětví a tím iniciovat vlastní konjunkturální dynamiku , pozitivně ovlivňovat stupeň zaměstnanosti
a v neposlední řadě plnit sociální závazky vůči vlastnímu obyvatelstvu.
Státní investiční fondy mohou plnit rozhodující roli v oblasti financování vědeckotechnického rozvoje.
Jestliže se státy EU soustřeďují na podporu vědy a výzkumu, potom se ale musí také postarat
formou státních investičních fondů o jejich realizaci na území EU.
V opačném případě jsou uvedené snahy prostě neúčinné. Je nutno si uvědomit, že EU nedisponuje
ani nerostným bohatstvím, ani nízkou cenou práce, srovnatelnou s prahovými ekonomikami.
Jediným zdrojem, zabezpečujícím tvorbu devizových rezerv, tudíž aktivní obchodní bilanci jsou výsledky
pokroku vědy a techniky průmyslově realizované na území EU.
Pokud nebude pokračovat integrace EU jak na poli politickém, tak i hospodářském, dojde již v nedaleké budoucnosti k výměně pozic hospodářské a politické významnosti. Prahové ekonomiky Ruska,
Číny, Brazílie a Indie budou zařazeny do skupiny vyspělých, zatím co státy EU zaujmou pozici prahových ekonomik.
Použitá literatura:
Manager - Magazin http://www.manager-magazin.de
Financial Times Deutschland http://www.ftd.de/index.html
Wikipedia.de http://de.wikipedia.org/wiki/Hauptseite
J.P.Kroupa