Šetřit ano, jenže kdyby bylo z čeho.

Britské sociální reformy z let 1905-1914 byla „opatření, založená na popření viktoriánského principu, podle něhož individuální poctivost a píle jsou schopny zabezpečit každému člověku přiměřenou prosperitu. Reformátoři pochopili, že kapitalismus je plýtvavý, nevýkonný a trestá jednotlivce bez ohledu na jeho osobní zásluhy a že voluntarismus nestačí."(*)

Z uvedeného vyplývá, že politika ODS pod metodickým vedením pana Klause
spočívá dodnes ještě hluboko ve Viktoriánské době 19. století.(1837-1901)
Státní rozpočty neoliberálního typu nejsou „příliš štědré", jsou podnikatelskou sférou vytunelované, jednoduše chudé. (viz program ODS: zavedeme jednotnou daň 15 %).
Zatímco strany neoliberálního typu hledají řešení na straně výdajů státního rozpočtu,
leží základní problém na straně jeho příjmů. Spočívá ve způsobu tvorby a rozdělení zisku.
Jestliže platí tvrzení, že platba zisku zákazníka obsaženého v ceně je platba proti které nestojí
žádná protislužba soukromého podnikatele, pak tomu v případě, kdy majitelem kapitálu, tudíž
podnikatelem je stát, není. Jedná se tudíž o platbu proti které stojí jako protislužba výkon
státu v celé řadě oblastí, především v oblasti sociální, vzdělávací, právní a správní.Daň,
popřípadě podíl státu na zisku je tudíž v ceně zakalkulovaná platba, proti které stojí rotislužba
státu.
V tomto směru má odvod ze zisku státního podniku, nebo podniku se státní účastí do státního
rozpočtu ekonomickou funkci jako úhrada výdajů, které jsou celospolečensky nutné a které
nelze jako výdaj zahrnout do nákladů výroby a služeb. Výše odvodu ze zisku je pak v
takovém případě dána finančními potřebami společnosti vyplývajícími z její strukturální
a sociální skladby.
Kapitálová účast státu je ve světě zcela běžně praktikována ve formě státních investičních
fondů a splňuje přesně shora zmíněný účel. Každý stát vlastní v dnešní době takovýto fond.
Rozdíl je pouze v tom, jak jednotlivé státy určují jejich investiční aktivity. Jako vysoce
aktivní lze uvést státní fondy arabských zemí těžících ropu, ČLR, Norsko, Rusko, Singapur.

Existence vlastního, státního produktivního kapitálu takto posiluje postavení společnosti
vůči internacionálně aktivnímu kapitálu, který je předmětem soukromé držby. Pokud stát
otevře příjmy z přímého kapitálového podílu na podnicích,vytvoří takto další, na daních
nezávislý pramen příjmů, který umožní jednak vyrovnat státní rozpočet, popřípadě nahradit
výpadky příjmů státního rozpočtu z důvodu snížení daní z příjmu jak fyzických, tak i
právnických osob.Tento fakt nabývá stále většího významu s ohledem na existenci a aktivity
mezinárodně operujících vysoce riskantně spekulativních investičních fondů. Zde se jedná
především o hadgefonds, popřípadě private-equity-fonds .Tyto fondy operují mezinárodně
a zcela nekontrolovaně. Jen objem prostředků, kterými hadgefonds disponují, přesahuje
1,2 bilionu dolarů.
Že může státní hospodářství a stát jako podnikatel být fiskálně úspěšný, ukazují názorně
následující grafy.Tyto byly sestaveny na základě údajů, obsažených v jednotlivých zákonech
o státním rozpočtu Československé federace.

Příjmy státního rozpočtu na úrovni federace

Bilance státního rozpočtu 

Při srovnání obou grafů je zřejmé, že vláda dokázala i přes výkyvy v příjmech ovlivnit
státní výdaje tak, že státní rozpočet, pokud nebyl přebytkový, zůstal po celou dobu vyrovnaný.
Jak ukazuje graf bilance státního rozpočtu, dokázala vláda udržet tento stav
od r. 1972 do r. 1989, t.j 17 let!! S jakými potížemi se potýká současný státní rozpočet
netřeba ani komentovat. Uvedený přehled jasně vyvrací často používané tvrzení,že stát neumí
hospodařit. Jakou pozici při přijetí Eura by měla česká vláda dnes, kdyby mohla v Bruselu
vykázat srovnatelné saldo státního rozpočtu jako výsledek hospodaření státu není třeba
diskutovat. K této poznámce se ještě vrátíme v závěru.

Dotace a subvence na vybrané investiční akce s dosahem pro celou federaci a další rozvoj republik

Modře je označena Slovenská , červeně pak Česká republika.
Ve srovnání grafu příjmu státního rozpočtu s uvedeným grafem názorně ukazuje pozitivní
vliv investic na celkový růst státních příjmů a tím i možnosti jeho výdajů. Již na první pohled
je patrno, že hospodářství se státní kapitálovou účastí může rozvinout vlastní dynamiku růstu
bez nutnosti omezovat státní výdaje jako motivační nástroj pro příliv soukromého kapitálu do
země. Stát takto není nucen snižovat sociální úroveň vlastního obyvatelstva.
O celkovém přehledu příjmů a výdajů státního rozpočtu si lze udělat názornou představu
z přílohy k zákonu o státním rozpočtu federace z r. 1984, jak je uveřejněn v internetovém
archivu ministerstva vnitra.

Příloha k zákonu č. 136/1984 Sb,

C e l k o v ý p ř e h l e d
Státního rozpočtu československé federace

Příjmy                                                                                             (v tisících Kčs)
----------------------------------------------------------------------------------------------------
Příjmy ze socialistického hospodářství                                             190 397 384
Z toho:
Z hospodářství                                                                                 172 676 803
Z vědy a techniky                                                                                    242 801
Z peněžních a technických služeb                                                      15 215 612
Ze společenských služeb a činností                                                        247 020
Z obrany a bezpečnosti                                                                       2 013 148
Daně od obyvatelstva a poplatky                                                           108 800
Ostatní příjmy                                                                                         268 616
----------------------------------------------------------------------------------------------------
Úhrnem                                                                                            190 774 800
----------------------------------------------------------------------------------------------------

Výdaje                                                                                             (v tisících Kčs)
-----------------------------------------------------------------------------------------------------
Výdaje federálních organizací na
Hospodářství                                                                                       33 944 678
Vědu a techniku                                                                                     5 067 788
Peněžní a technické služby                                                                    2 753 060
Společenské služby a činnosti
Pro obyvatelstvo                                                                                    1 297 427
Obranu a bezpečnost                                                                          21 747 543
Správu                                                                                                   2 101 904
-----------------------------------------------------------------------------------------------------
Celkem                                                                                                 66 912 400
-----------------------------------------------------------------------------------------------------
Dotace ze státního rozpočtu federace
Do státních rozpočtů republik celkem                                                123 862 400
-----------------------------------------------------------------------------------------------------
Úhrnem                                                                                              190 774 800

Zajímavý je § 2 zmíněného zákona:
§ 2

Vláda Československé socialistické republiky nebo na základě jejího zmocnění ministr
financí může upravit závazné úkoly a limity státního rozpočtu federace, zejména v souladu se
změnami státního plánu, změnami cenovými, organizačními, s úpravami ekonomických
nástrojů v zahraničním obchodě a při uvolňování prostředků z vládní rozpočtové rezervy.
Těmito opatřeními nesmí být dotčena vyrovnanost státního rozpočtu federace.

Podíl přímých daní od obyvatelstva činil 0,063% příjmů z hospodářství. Tehdy zcela běžné,
nyní nedosažitelný cíl daňového zatížení fyzických osob.Jestliže činily příjmy z daní
a poplatků od obyvatelstva 108 800 000 Kčs, pak výdaje, a to pouze federální,
(K tomu je nutno připočítat ještě výdaje republikové.) deklarované jako společenské služby
a činnosti pro obyvatelstvo dosahovaly 1 297 427 000 Kčs, tj. 1192,49 %. Z tohoto hlediska
byl komunistický stát k vlastnímu obyvatelstvu opravdu štědrý. O štědrosti toho dnešního, neoliberálního, raději nebudeme ani diskutovat.

Zajímavá byla i činnost a úloha Státní banky československé:Tento fakt je zřejmý následující
vyhlášky.
Vyhláška 103/1985, předsedy Státní banky československé
o poskytování úvěrů a o úrokových sazbách.

§1 V souladu s cíli hospodářské politiky vlády Československé socialistické republiky působí
Státní banka československá(dále jen banka) úvěrem na růst efektivnosti v národním
hospodářství, na posílení ekonomické a peněžní rovnováhy a upevnění kupní síly
československé koruny. Banka přitom provádí společensko- ekonomickou kontrolu
hospodaření organizací v souladu s celospolečenskými zájmy.

Ze znění uvedeného paragrafu jasně vyplývá skutečnost, že stát nejen disponoval, ale
i aktivně využíval mechanizmy, pomocí kterých zajišťoval efektivní hospodaření státu
a celého hospodářského systému. Nyní jsou bankovní domy, působící v České republice
soukromými akciovými společnostmi,majícími na zřeteli v prvé řadě majetkové zájmy jejich
akcionářů. Společenské zájmy států, ve kterých mají své pobočky jsou jim naprosto cizí.

Závěr

Z hlediska těch, kteří jako zákazníci vlastní platbou vytvářejí zisk druhých stojí před
před volbu:
a) Buď budou nadále vytvářet a množit bohatství jiných bez možnosti ovlivnit chování
jejich vlastníků a vézt v čase permanentní spory v oblasti jeho rozdělení a přerozdělení, nebo
b) budou směřovat vlastní vklady do podílů na státním kapitálu, který bude z hlediska
rozdělení a přerozdělení vytvořeného bohatství poskytovat protislužby, které soukromá
podnikatelská sféra není ani schopna, ani ochotna poskytovat.

Z ekonomického hlediska jsou obě možnosti nejen možné ale i realizovatelné.Narážejí ovšem
na určité nebezpečí a to je nekontrolované chování vlastníků kapitálu z hlediska tvorby
a použití zisku a to u obou forem, jak soukromé, tak i státní držby kapitálu.

V případě soukromé držby kapitálu naráží pokusy použít část vytvořeného zisku na
společenské účely formou vyššího zdanění podnikatelské sféry na dva problémy:
a) ten známý, tj. únik kapitálu a tím i tvorby zisku do zemí s nízkou úrovní mezd a daní,
b) ten méně známý a to je nutnost udržet tvorbu zisku trvale v čase tak vysokou, aby bylo
možno odvodem daní krýt rostoucí potřeby společnosti.
Jinak řečeno, žádná z levicově orientovaných politických stran, sledující onu jánošikovskou"
politiku bohatým brát a chudým dávat si neuvědomuje, že napřed musí vytvořit optimální
podmínky pro trvalou tvorbu zisku a bohatství soukromých vlastníků kapitálu se všemi
negativními sociálními důsledky, aby jim mohla za jejich neustálého nářku a věčného
handrkování alespoň jeho část odčerpat a následně přerozdělit k všeobecnému prospěchu.

Jak občané jako jednotlivci, tak i společnost jako celek nemají v případě soukromé držby
kapitálu žádnou prakticky aplikovatelnou možnost donutit majitele kapitálu chovat se
sociálně. Tento je v dnešní době internacionální, ve formě hedgefondů anonymní, s vysokou
mírou mobility, vymykající se jurisdikci jednotlivých států. Tuto problematiku stručně
pojednává článek uveřejněný v tomto blogu pod názvem Kobylky, investice a spekulace.

Problém výše daní, a kontrola kapitálu z hlediska jeho použití v případě jeho držby státem
vtomto případě v podmínkách fungující demokracie odpadá.Zůstává tak jeden nevyřešený
problém a to je vytvořit takové mocenskopolitické mechanizmy, zaručující účinný vliv okolí
na ty, kteří drží a kontrolují kapitál bez ohledu, jestli je tento v držení soukromém, nebo
státním.
Oba držitelé se totiž chovají jako podnikatelé stejně, neboť mají stejný motiv: maximalizaci
zisku a snahu s ním volně nakládat. Tvrdošíjně vyrovnaný státní rozpočet ukazuje
Komunistickou stranu Československa jako podnikatelskou organizaci s absolutní politickou
mocí. Reálně existující socializmus je možno charakterizovat jako absolutní splynutí politické
a hospodářské elity v jeden homogenní celek stejně, jak je tomu nyní v případě podnikatelské
svéry a ODS. Tento fakt je zvláště zřejmý v oblasti regulace mezd, jak je možno vidět z textu
vyhlášky 157/1975 částka 38 o usměrňování mzdového vývoje a odměňování práce,kdy byly
mzdy pod hrozbou sankcí drženy na úrovni životního minima.Stejnou koncepci razí ODS,
jestliže tvrdí, že „pracovat se musí vyplácet".
Rozdíl je v tom, že hospodářská politika KSČ zohledňovala celospolečenský zájem, kdežto
ODS preferuje výhradně soukromý zájem podnikatelské sféry. Z hlediska celospolečenských
zájmů je ODS politické křídlo podnikatelské elity čímž prosazuje pouze její vlastní zájmy bez
ohledu na zájmy ostatních sociálních skupin. Z toho důvodu není ODS státotvorná. Politické
postavení státu na mezinárodním poli je přímo závislé na bohatství státu. Je-li stát chudý
a jeho elita bohatá, nebude nikdy jeho postavení tak silné, jako bohatý stát. Bohatá elita je
v současné době internacionální a nesdílí zájmy státu. Z toho hlediska je privatizace státních podniků výprodej státních zájmů.

V každém případě je z praktického hlediska výhodnější směrovat tvorbu zisku formou státní
držby produktivního kapitálu do vlastnictví státu, protože se tento jednak nemůže zcela
zbavit svých sociálních závazků vůči vlastním občanům, a jednak tento systém umožňuje
cestou demokratizace zvyšovat vliv občanů na vládu jakožto vrcholový management. Tento
systém je tudíž vývojově perspektivní, neboť stát, jakožto majitel a správce kapitálu je pro
občana dosažitelný. Navíc je v současné době návrat k politickému systému jedné politické
strany prakticky nemožný. Žádný stát, jako člen EU nemůže zavézt diktaturu v jakékoliv
formě, ať už je to diktatura proletariátu, nebo diktatura fašistického typu. Proto je také nutné uvézt Lisabonskou smlouvu v platnost.

(*) Dějiny Británie Kenneth O.Morgan a kol. ISBN 80-7106-347-9 str. 451