Otcové komunismu, díl IV.

Tato část je věnována památce dělníků a chudých živnostníků, kteří žili v období průmyslové revoluce za podmínek, které byly ne-li horší, pak minimálně stejné, jak podmínky osazenstva souostroví Gulag.

Budou-li ti, kteří dnes proklínají socialismus do horoucích pekel pátrat po tom jak žili
jejich předkové, dozví se mnozí s hrůzou, že žili stejně jak popsáno níže. Myslím, že
Ústav pro výzkum totalitních režimů by měl založit pobočku pro výzkum liberálních
režimů. Při jejich zkoumání pak zjistí důvod, proč zkoumají ty totalitní.
Chudoba a bída je zločin proti lidskosti zvláště tehdy, kdy je výsledkem redistribuce
výsledku společného úsilí vzniklého na základě společenské dělby práce.

Níže uvedený text je překladem textů z knihy současníka*, který popisuje životní podmínky
chudiny v Anglii kolem r. 1840 až 1850, tudíž očitého svědka. Jedná se takto o svědectví
doby, kdy se do praxe prosadily s konečnou platností teorie kapitalismu volné soutěže, jak
je formuloval Adam Smith ve své knize Blahobyt národů. Řečeno terminologií dnešních
politiků, svobodní občané převzali odpovědnost a iniciativu do vlastních rukou, protože
stát se nemůže starat o všechny, zejména ne o ty, kteří zneužívají sociální síť, neboť práce
se musí vyplácet. Jinak řečeno, začala působit neviditelná ruka trhu a osobního prospěchu.

Jak se vyplácela až dvanáctihodinová práce dělníků, jejich žen a dětí, si může čtenář udělat
sám z následujícího autentického textu.

Porovnání úmrtnosti obyvatelstva:
Porovnáním úmrtnosti obyvatelstva žijícího na venkově s chudinou žijící ve městech
dochází autor k následujícímu zjištění:
..“v průměru jedenácti let od r. 1840 do r. 1850 činila úmrtnost ve venkovních farnostech
a malých městech 1,8% všeho obyvatelstva, přičemž v 117 okresech(Distrikt), ve kterých
se nacházejí velká města, činila úmrtnost 2,5 % .Mimo to bylo zjištěno, že v těchto
okresech zemřeli 4 z deseti nepřirozenou smrtí. Příčiny těchto úmrtí jsou lidmi odstranitelné.“

Autor uvádí v následující tabulce počet úmrtí v průmyslových městech:
Pozorování dr. Forbese:
Města                             Případy úmrtí celkového počtu obyvatelstva:
                                       Abzehrung                       horečky
Birmingham                   1: 207                               1: 917
Leeds                              1: 209                               1: 849
Londýn                           1: 246                               1: 690
Manchester                     1: 172                               1: 498
Liverpool                        1: 166                               1: 407

Abzehrung: chřadnutí, kachexie, chátrání.
Pod pojmem kachexie se rozumí chorobné, velmi silné zhubnutí, kdy dochází po vyčerpání
tukových rezerv k úbytku svalové hmoty, což vede v dalším průběhu nemoci k
nenapravitelnému poškození organismu a končí smrtí pacienta. Kachexii lze v dnešní
době vidět na dětech a dospělých v hladomorem postižených oblastech rozvojových zemí.

Autor knihy, stejně jak statistiky a výpovědi tehdejších autorit které cituje, vidí hlavní
příčinu v katastrofálních podmínkách bydlení.

Obydlí zemědělských dělníků.
„Výstavba obytných domů v blízkém sousedství neřádu a odporně páchnoucích látek,
otevřených kaluží a nádrží s hnijící vodou, těsně u hřbitovů, na místech, kde se usazuje
špína, odpadky z tekoucích vod nebo přílivu, u stružek s tekoucí vodou, které periodicky
vysychají, může byt spatřována jako hluboká nevědomost a trestuhodné porušení předpisů
o udržení lidského života. Přesto jsou taková to stavení téměř každodenním jevem.“

Obytné domy městského obyvatelstva:
„S ohledem na venkovní dispozici budov, zejména ve městech, se vyskytují velmi politování
hodné poměry: úzké přístupové cesty, dvory, pasáže, do kterých se nedostane ani sluneční
paprsek, temné a nezdravé, zabraňující jakékoliv výměně vzduchu, domy které jsou rozděleny
středovou zdí ve dvě přední a zadní části, jedna, nebo druhá bez samostatného přístupu jinak,
než prostřednictvím úzkých dvorů.

Vztah obytné plochy na nájemníka a jejich nemocnosti.
Autor uvádí tabulku dr. Duncena, zdravotního úředníka (dnešním pojmem hygienik)
v Liverpoolu.:
Městské čtvrti dělnických bytů            Plocha na jednoho    poměr ročních horečnatých
V Liverpoolu                                        obyvatele v m2              onemocnění v poměru k
                                                                                                           obyvatelům bytů
Lacestreet                                                      3,67                                   1:8
Drielstreet                                                     5,49                                    1:9,5
Crosbiestreet                                                 6,41                                    1:12
Addisonstreet                                                7,77                                    1:16,5
Primrostreet                                                .13,48                                    1:26,25
Coop-Court                                                    0,91                                    1:2,5
Newton-Court                                                1,83                                    1:4
Cumming-Court                                             2,05                                    1:7,75
Barker-Court                                                  3,96                                    1:10
Fleming-Court                                                5,49                            -
Jenom pro představu: postel o rozměrech 0,8 x.1,9 m má plochu 1,52 m2

„Zdivo ze špatného  materiálu, nebo postavené s malou pečlivostí je v brzké době porézní
a nabývá takto schopnost  pojmout velké množství vlhkosti, což činí byty ve vysoké míře
nezdravé. Špatné dřevěné konstrukce jsou  vbrzku napadeny hnilobou. Již v několika letech
začnou budovy chátrat, ale jsou přesto, i v tom nejhorším stavu bezohledně tak dlouho,
jak je to jenom možné, používány jako byty pro spodní třídy a přispívají takto tímto stavem
ještě více k rozšiřování nemocí jejich obyvatel.“

Obytné prostory:
„V Londýně žije obrovská většina chudého dělnictva pouze v jedné místnosti. Ve čtvrti
St, George, Hannover-square žije takto z 1465 rodin 929, t. j. 63 % a pouze 408, neboli 27%
rodin obývá dvě místnosti. V jiných částech města panují buď stejné, nebo horší podmínky,
takže žijí dvě rodiny v jedné místnosti.Velký vliv mají dále rozměry obytných prostor.
Částečně nenasytnost investorů a majitelů, částečně porušování všeobecných stavebních
předpisů jsou příčinou, že rozměry jednotlivých místností v obytných domech, určených
k obývání těmito třídami jsou velmi úzké a nízké. Zřídka kdy přesahuje výška místnosti
7, nejvýše 7,5 stop (2,13-2,28 m), často jsou místnosti pouze 6,5 stop vysoké.(1,98 m),
přičemž je při tak vysokém nahuštění obyvatel při tak malé obytné ploše žádoucí, aby
měly obytné místnosti minimálně dvojnásobnou výšku. Obytné místnosti by neměly mít
nikdy výšku pod 8-9 stop.(2,43-2,74 m)“

Větrání:
„Tam kde se nachází krby a oheň, tam dochází k přirozené výměně vzduchu. Ale v bytech
pracujících tříd nemůže být stále udržován oheň, neboť topení je příliš drahé, takže je
ventilace tímto způsobem velmi nedokonalá. Ještě větší zlořád je v těch případech, kdy
nejsou vůbec žádné krby k dispozici, zejména v ložnicích. Mnohdy jsou krby kvůli průvanu
a chladu, který je v malých obytných místnostech chudých zvláště  patrný, zcela uzavřeny,
což vede  k prakticky hermeticky uzavřeným prostorám. To odporuje hlavnímu principu
života (větrání) bez něhož všichni vadneme a umíráme. Právě tyto prostory jsou obvykle
nízké a malé, takto nezdravé, takže obyvatel dýchá během noci, t.j. třetiny života zkažený
vzduch, čímž se mění čas nutného klidu k načerpání nových sil v příčinu vzniku nemocí.“
„Lékaři, kteří jsou povoláni k léčení nemocných v bytech chudých, střetávají se s velkými
 potížemi dostat do místností čerstvý vzduch, neboť je odmítáno otvírání oken z důvodu
do místnosti vnikajícího chladu. Tato potíž tkví z důvodu nedostatku přiměřených zařízení
 k větrání zvenčí. Neustále je zjišťováno, že všude tam, kde panuje velká bída,tam existuje
nejhorší větrání. Příčinou je nedostatek dobré stravy, který zabraňuje dobrovolnému větrání
 formou otvírání oken stejně, jak zavedení účelného ventilačního systému v domech
chudých. Příčinou je, že tělo, oslabené vlivem špatné stravy nesnáší za normálních podmínek
 osvěžující proud vzduchu. Čím menší jsou prostředky obyvatel, tím úspornější je použití
topného materiálu, a tím větší je starost, aby teplo bezprostředně působilo na tělo a aby ho
co nejméně unikalo.“
(pozn. Překladatele: Lidský organismus spotřebuje až 2/3 energie na udržení tělesné teploty.)
Dále autor pokračuje:
„I další příčiny jak pouze teplo přispívají k zhoubné atmosféře bytů, zejména v případě
dělníků pracujících v různých průmyslových odvětvích, která potřebují k jejich provozu
uzavřené prostory. Můžeme dále spatřovat, že v každém bytě pro chudé, sestávajícím se
zpravidla pouze z jedné místnosti, se tam každý druhý den pere prádlo a v té samé místnosti
se i pověsí k sušení, přičemž se v oné místnosti nepřetržitě zdržují její obyvatelé.
Za těchto okolností se dostávají do těla prostřednictvím plic a kůže  škodlivé výpary.“

Autor dále vyslovuje pochybnosti o prospěšnosti dostatečného větrání v důsledku
nevyhovujícího životního prostředí:
„Je samo o sobě otázkou, jestli vpuštění vzduchu, který je zamořen výpary z odpadků, smetí,
otevřených odpadních příkopů, naplněných páchnoucím bahnem a hnijícími látkami má samo
o sobě stejné negativní účinky jako vdechování vzduchu v uzavřených bytových prostorách.“

Odklízení odpadků:
„Jako první a nejnutnější požadavek se jeví uvalit na obce povinnost bezpečně odstranit
jako prevenci veškeré pevné a kapalné neřádstvo z bytových domů. Všude tam, kde je tato
prevence zanedbávána, dochází pak k obrovskému nárůstu bídy chudých tříd obyvatelstva.
Toto není nic jiného, než zanedbání povinnosti obce vůči chudým, jestliže se odstranění
odpadu z bytů a okolí děje pouze v určitých ročních obdobích, neboť v této praxi lze
spatřovat jednu z příčin vnitřní a osobní nečistotnosti chudých.“

Chybějící veřejná kanalizace:
„Mimo nevyhovujících zařízení, jako jsou dveře, okna, krby a komíny mimo obvyklého
nedostatku malých přístavků a prádelen existují ještě jiné závady,totiž celková neexistence,
nebo existence špatně fungujících vsakovacích jam a kanalizačních svodů odvádějících
kapalný odpad. To se týká také i likvidace pevného odpadu. Tato zařízení jsou vysoce
důležitá, a přesto se jim věnuje tak málo pozornosti. Takto se v provozu domácností hromadí
 neřádstvo, které není možno odstraňovat. Místa, která jsou obývána chudinou jsou jen zřídka
řádně zametána, mnohé domy postrádají žumpy, takže se hromadí ve všech koutech pevný
neřád, sestávající se jak z rostlinného, tak i živočišného odpadu, který se rozkládá a rozšiřuje
takto škodlivé výpary. Mnohdy jsou u oněch budov v bezprostřední blízkosti oken a dveří
přístavky pro vepře, oddělené od obytných místností pouze jednoduchou zdí z prken. Lékaři
pozorovali, že během epidemií cholery se právě v těchto budovách a staveních, před kterými
se navršil takovýto neřád, byla úmrtnost neobvykle vysoká.

Na venkově se nacházejí zhusta příbytky zemědělských čeledínů, nanejvýš zanedbané,
podobající se obyčejným chatrčím, nechránících před pronikáním deště, plné odpadků
a neřádstva. Okna se nedají otevřít, bez kamen, zbavené všeho, co lze nazvat zařízením
a nářadím, potřebným pro život.
Výše popsané je výsledek velmi vysokého počtu šetření stavu bytů pracující třídy ve všech
částech království, provedené okresními lékaři a úředníky působících v oblasti péče
o zdraví..“

Až do konce první republiky bylo v tehdejší Československé republice běžným zjevem,
že čeledínové spali ve stáji a děvečky v podkroví, které nebylo vytápěno.

Autor dále pokračuje:
..“Bylo by ale nespravedlivé, připisovat tyto zlořády výlučně chudým třídám samotným, to
platí i o nectnosti nedostatečné osobní hygieny. Poměry panující ve společnosti, majetková
práva a samotné zákony se staví proti každému pokusu dosáhnout zlepšení  z jejich strany,
tyto vytváří nepřekonatelné potíže, takže zcela zlomeni upadají do totální apatie. Za těchto
podmínek je jen těžko uvěřitelné, že mohou majitelé dělnických bytů klidně a nečinně
přihlížet a dovolit, jak jejich domy chátrají a jsou denně čím dál tím více škodlivější
pro zdraví jejich obyvatel, denně méně vhodné k lidskému bydlení. Bez ohledu na stav věci,
je tato skutečnost doložena bez počtem osvědčení těch nejvěrohodnějších osob, spolu
s úředníky zdravotní správy.“

Autor tudíž vidí katastrofální situaci panující v oblasti vybavenosti bytů a sídlišť, dělnických čtvrtí. Spolu s naprostou nedostatečnou hygienou jejich příbytků spočívá tato situace nejen v lidském faktoru, ale je i  důsledkem vlivu katastrofálních společenských podmínek tehdejší doby.

Nájemné bytů chudých tříd.
„Poměru výše nájemného z bytů dělnické třídy k jejich prostředkům nebyla až dosud
věnována dostatečná pozornost. Osoby, které jsou odkázány na nízké týdenní příjmy,
nacházejí se v situaci, kdy jsou nuceni najmout byty, nacházející se v blízkosti jejich
zaměstnání. Takto musí zaplatit nájemné, které požaduje majitel bytu. Ale i za předpokladu,
že je výše  příjmu a nájemného přiměřená, je výše nájemného pro chudého dělníka zhoubná
a toho samého nutí uhradit potřebnou sumu peněz pouze za podmínek toho největšího
odříkání základních životních potřeb. To se děje i v případech pronájmu těch nejmenších
prostor, sestávajících se z jedné ložnice, které jsou mnohdy obývány se ženou a pěti, či šesti
dětmi. Je všeobecně platnou skutečností, že velmi velká část příjmů chudých je věnována na
úhradu nájemného, takže tento výdaj je v mimořádně velkém nepoměru k ostatním výdajům.
Na druhé straně si ale ztěžují majitelé, že malé byty určené pro dělnickou třídu nepřinášejí
v žádném případě žádnou výnosnou rentu, jak se všeobecně věří, což je způsobeno častými
výpadky plateb nájemného. Permanentní dlužné částky a časté opravy dáte zhoršují tuto
situaci. I když je možno tyto argumenty považovat za správné, pak to ale nic nemění na
následujících faktech:

1) Nájemníci platí v poměru k jejich příjmům daleko větší nájemné, než příslušníci středních
    a vysokých vrstev.

2) Naproti tomu jsou vlastnosti jejich obydlí horší, někdy daleko horší.

3) Při tak vysokém nájemném je možno postavit daleko lepší byty a tyto pronajímat za nižší
     nájemné, jak je průměrně požadované.

4) Hlavní příčiny ztrát, se kterými se majitelé bytů potýkají, spočívají často:

     a) Zchudnutím nájemníků v důsledku těžkých podmínek obsažených v nájemních
          smlouvách, v důsledku onemocnění zapříčiněných přeplněním malých bytů, což obojí
          je způsobeno chudobou, která zamezuje možnosti pronajmout lepší byty.

     b)  Protože špatné byty v zanedbaném stavu přitahují takové nájemníky, kteří jsou
           v jejich zvycích a životním stylu otupeni, neboť ctnost a bezúhonnost vzkvétá v čisté
           společenské atmosféře.

Výsledkem bezpočetných šetření chudinských bytů je jako jistá považovaná skutečnost, že
chudý zpravidla platí nejvyšší nájemné za nejhorší byty.“

Prameny a autorská práva:
Citované texty jsou přeloženy z knihy
*Der pauperism in England Zweite Fortsetzung S. Th. Kleinschrod, Augsburg, Verlag der Matth. Riegerśchen Buchhandlung 1853
(Pauperismus v Anglii, druhé pokračování S.Th. Kleinschrod, Augsburg, Nakladatelství Math. Riegerovo knihkupectví, 1853)

 Tyto a následující texty nejsou chráněny autorskými právy:

Sehr geehrter Herr Kroupa, Sie können natürlich jederzeit die Dateien benutzen. Alles ist frei verfügbar. Viele Grüße aus Köln Werner Vogel

Seminar für Wirtschafts- und Sozialgeschichte/Univ. zu Köln Bibliothek

Albertus-Magnus-Platz 50939 Köln

Tel.: [phone]

Digitalisate:http://www.digitalis.uni-koeln.de/digitaletexte.html

Homepage http://www.wiso.uni-koeln.de/wigesch/bibliothek/