Zahrajte si daňové monopoly. Díl I.

Zábavnou hru v monopoly zná snad každý. Ona to je zábava do té doby, než ji začne v praxi hrát pravicová koalice pod metodickým vedením V. Klause.

Daňové odvody je možno nastavit tak, aby různé zájmové koalice byly různě
zatíženy. Vyjděme ze základního předpokladu, že státní rozpočet musí být dlouhodobě
vyrovnaný.
Pravidla jsou jednoduchá. Výdaje na levé straně rovnice, se rovnají příjmům na pravé straně
rovnice. Jestliže snížím výdaje státního rozpočtu na levé straně, musí nutně dojít ke snížení
na straně příjmů, tudíž na pravé straně a naopak.
Příklad: Snížím mandatorní výdaje na levé straně. Potom musím snížit příjmy na straně pravé,
neboť levá strana je příjmem pravé strany. To znamená že dojde ke snížení daně ze zisku
podnikatelů, kteří dostávají zakázky od státu, dojde ke snížení mezd státních zaměstnanců,
což se projeví poklesem daní fyzických osob, DPH a spotřební daně. To plně platí i pro
neproduktivní investice.
Základní vztah můžeme vyjádřit rovnicí ve tvaru:
VS=D.Výdaje státního rozpočtu VS= příjmům z daní D. Obě strany rovnice můžeme dále
rozvést:
DZ+PN+SV+VZ+NI+PI=SPD+DPH+DFO+DPO+ PSK
DZ Důchodové zabezpečení
PN Podpora v nezaměstnanosti
SV Sociální výdaje
VZ Vzdělání
NI neproduktivní investice
PI produktivní investice
SPD: spotřební daň
DPH Daň z přidané hodnoty
DFO Daň z příjmu fyzických osob
DPO Daň z příjmů právnických osob(zjednodušeně daň ze zisku).
PSK Příjmy ze státních kapitálových podílů.
DL Příjmy z emise státních dluhopisů.
DP Výdaje na splátky a úroky státních dluhopisů.
Pro přehlednost upravíme na levé straně rovnici pomocí substituce tak, že sociální výdaje
označíme jako mandatorní, takže můžeme psát: MV= DZ+PN+SV+VZ
Potom naše rovnice nabude tvar: DP+MV+NI+PI=SPD+DPH+DFO+DPO+PSK+DL
Výchozí stav za sociálního tržního hospodářství:
Příjmy a výdaje státního rozpočtu by mohly vypadat na příklad takto.
MV   +    NI    +    PI    <    SPD    +     DPH   +   DFO   +   DPO   +    PSK
700      300       100          100            200        220        480          200
Saldo státního rozpočtu: 1200-1100=100
Z uvedeného plyne, že stát a celá společnost se v tomto modelu financuje nejen z daní ale
 i z odvodů podniků, které jsou ve vlastnictví státu. Daňový systém je nastaven progresivně
v závislosti na příjmech fyzických a právnických osob. (mzdy a zisky)
Vývoj a problémy státního rozpočtu v době globalizace:
Je všeobecně známo, že právě koalice majitelů kapitálu reklamuje pro sebe minimalizaci
daňového zatížení, což se jí díky finančním vazbám na politické strany a tím také vládu
poměrně snadno daří. Tato koalice je jak co do složení, tak i zájmů vysoce homogenní.
Druhou koalici tvoří zaměstnanci, důchodci, kapitálem vyhození zaměstnanci., číli lidé,
kteří jsou existenčně závislí na libovůli majitelů kapitálu. Tato koalice je velmi různorodá
a má tudíž zcela odlišné zájmy. Za použití cílené propagandy je tato skupina snadno
ovladatelná. Základní nevýhodou je, že nemá žádnou finančně potentní lobby.Vlivem zániku
RVHP a nástupem globalizace se ve společnosti uvolnily síly, které, posouvají vývoj
společnosti směrem k praktikám, jak je známe z první republiky, popřípadě z dob počátku
průmyslové revoluce. Tyto trendy jsou propagandisticky deklarovány jako svoboda občanů,
ale ve skutečnosti se nemyslí na nic jiného, než jak vytvořit společnost, ovládanou skupinou
kapitálových lupičů. Neexistuje svoboda jednotlivce tam, kde je tento existenčně bytostně
závislý na libovůli majitele kapitálu.
VSR=D=1000
MV   +    NI    +    PI    =    SPD    +     DPH   +   DFO   +   DPO   +    privatizace
700      300         0           100             200        250          250             200
Příjmová část neoliberálního státního rozpočtu zaznamenala proti sociálnímu tržnímu
hospodářství přesun daňového zatížení na obyvatelstvo, zatím co podnikatelská kasta dosáhla
daňových úlev. Podniky , které byly v majetku státu byly zprivatizovány a výtěžek tvoří
jednorázový příjem státního rozpočtu. S trvalým příjmem z těchto podniků nemůže ale stát
v budoucnosti počítat. Tyto příjmy plynou nyní do soukromých rukou podnikatelů, na které
společnost nemůže dosáhnout jinak, než za pomoci daní. Tím klesly výnosy z těchto podniků
plynoucí do státního rozpočtu na nulu. Tomu odpovídají příslušné investice do produktivní
sféry PI. Mandatorní výdaje státu jsou stejné, neboť je nutno získat a udržet podporu
obyvatelstva. Sociálně negativní změny ale probíhají v následujících fázích:
Fáze č. 1
Koalice podnikatelů (DPO-daň ze zisku) si prosadí další snížení daní o polovinu s poukazem
že tyto prostředky budou využity na investice a tím tvorbu nových pracovních příležitostí.
Aby vláda zamezila prudkému nárůstu nezaměstnanosti v důsledku vytunelování státních
podniků , láká do země cizí kapitál sníženou daní (daňové prázdniny). Zároveň rostou
neproduktivní investice do infrastruktury. Vlivem nákladů na přeškolení rostou i mandatorní
výdaje.
DP   +   MV   +    NI    +    PI    =    SPD    +     DPH   +   DFO   +   DPO   +    PSK  +   DL
140      560       320         0            170           250         350         120            0        140
Státní rozpočet vykazuje deficit ve výši 1020-890=140
Snížení daní ze zisku vyvolalo příliv cizího kapitálu do země a tím se indukovala vyšší
zaměstnanost. Tím stouply mzdy a zároveň koupěschopnost obyvatelstva. To se projeví
nárůstem daně z příjmu fyzických osob, daně z přidané hodnoty spolu se spotřební daní.
Zvýšená zaměstnanost vyvolá tlak na mzdy.
Fáze č. 2:
Páni podnikatelé ale po nějakém čase uloží kapitál do výroby v jiné zemi s výrazně nižší
mzdovou úrovní (ČLR, Bangladéš, Jižní Korea).Cílem je v rámci hospodářské soutěže
podrazit ceny konkurenci a tím ji vytlačit z trhu. Mzdová úroveň v naší ekonomice je i pro
nové investory neatraktivní a příliv kapitálu se snížil na minimum, popřípadě ustal zcela.
Tvorba zisku se sníží na domácí půdě, řekněme o další polovinu, což vede ke snížení příjmů
z daní u DPO( zisky). Tento proces v praxi vysoce reálný o tom se může přesvědčit každý,
kdo chodí nakupovat. Prakticky všechny předměty krátkodobé, či střednědobé spotřeby se
v Čechách a celé EU nevyrábějí. Jsou předmětem importu.
Tím se státní rozpočet dostává do následující situace:
DP   +   MV   +    NI    +    PI    =    SPD    +     DPH   +   DFO   +   DPO   +    PSK   +    DL
250      550       300         0            200           290         300          60            0           250
Státní rozpočet vykazuje deficit ve výši 1100- 850=250
Investice do ciziny způsobí nárůst nezaměstnanosti , což indukuje zvýšení mandatorních
výdajů státu. Dále poklesl příjem z daní ze mzdy (DFO). Stát řeší výpadky daní zvýšením
daně z přidané hodnoty a spotřební daně. Postupné zvyšování spotřební daně spolu s daní z přidané hodnoty začíná být jeden z hlavních příjmů státního rozpočtu. Proto stále častěji
slyšíme stesky, či jásot medií nad všeobecnou úrovní konzumu, neboť tento je vlastně
základem daňových příjmů státu.
Stát musí nyní buď škrtat výdaje, nebo zvýšit daně ale ne u podnikatelské kasty neboť ta
v zemi buď nepodniká vůbec, nebo zbytek tiše řekne děkujeme odcházíme, zde docílené zisky
jsou nám málo. Chováme se přece tržně. Hospodářská situace státu je nám jedno.
Fáze č. 3
Koalice plátců DFO (odbory)si vymůže z důvodu předchozího zvýšení daňového zatížení
zvýšení mezd.
DP   +   MV   +    NI    +    PI    =    SPD    +     DPH   +   DFO   +   DPO   +   PSK   +   DL
130     690        300         0            230           330         380          50            0        130
Nyní je deficit            1120 – 990=130
V případě, že by plátci DFO, normální zaměstnanci, si vymohli zvýšení mezd, potom
se celkový příjem státního rozpočtu zvýší při konstantní procentuální daňové sazbě. Příjmy
státu se zvýší díky nárůstu mezd a koupěschopnosti obyvatelstva a to nárůstem příjmů z daní
SPD a DPH spolu s DFO. Zvýšení mezd ale sníží renditu kapitálu což povede k snížení
DPO (daň ze zisku). Takto dojde k dalšímu exodu kapitálu ze země, jak popsáno ve fázi č.2.
Úbytek pracovních příležitostí je také způsoben „vytažením“ kapitálu z podniků a jeho
umístění v investičních fondech. Dochází tak k přeměně produktivního kapitálu
v neproduktivní, či spekulativní kapitál. Deficit státního rozpočtu se ale nepodařilo odstranit,
neboť podnikatelé nadále propouštějí zaměstnance čímž zvyšují nezaměstnanost. Jednoduše
řečeno, páni podnikatelé naříkají nad vysokou mzdou, vysokými mandatorními výdaji ale
zamlčují, že v honbě za ziskem pověsili vyhozené zaměstnance včetně jejich přeškolování na
krk státu. Tím ale způsobili celospolečenskou škodu, kterou ovšem odmítají nahradit.