K Vašemu výkladu § 4: Houby!!!

 1.  Zisk byl vysoký podle toho, jaký byl   p l á n  - plán výroby, naplánované ceny vstupů i výrobků.  Mzdové náklady byly závislé na počtu zaměstnanců (zaměstnávali se i "nezaměstnatelní") a plánované výši mezd. Tedy prakticky nic nezáviselo na reálné produktivitě.

2. Investice se sice platily ze zisku - ovšem jen tehdy, pokud investice prošla SPK (Státní plánovací komise). Tedy tehdy, když byla státem naplánována. Pro investiční rozvoj bylo důležité znát se s "páprdy", nikoliv mít zisk.

3. Pokud byla investice naplánována, peníze se vždy "našly" (což trvá dodnes). Na "důležitou" (tedy naplánovanou) stavbu jste dostal dotaci.

4. Ve Vámi uváděné době byly podniky ve tvorbě zisku navíc omezeny vysokými úroky, které platily za půjčky na trvale se obracející zásoby. Původní finance jim totiž stát sebral, aby uhradil schodky - a byl teoreticky bez dluhů.

  A takto by se dalo polemizovat bod za bodem.   Finanční hospodaření za socializmu bylo totiž hrou. Trh nemohl v podmínkách striktně plánovaného hospodářství v žádném případě existovat - a tudíž ani peníze nemohly plnit svoji funkci.

Mimochodem: zákon 161/1982, §1 (který citujete) o tom, co se stalo s penězi, pro jejichž využití nebylo dosaženo souhlasu SPK vypovídá v bodech a/ a c/ jasně.

  Takže: Proč zisk, pokud nám SPK nic nepovolí a stejně ho odvedeme?  Nic z něj nemáme.