Žijeme nad poměry, nejsme konkurence schopni, vnitřní dluh eurozóny, stejně tak vnitrostátní dluhy ostatních států nebezpečně rostou. Dluhová krize bank v jižní Evropě přivedla na okraj státního bankrotu Španělsko, Portugalsko, Irsko, Řecko, nyní i Kypr. Itálie na tom není mnohem lépe.
V čem tkví příčina? Přece ve stavu, kdy žijeme nad poměry. Lidé nešetří, žijí rozhazovačně, zbytečně mnoho konzumují a nevytváří rezervy na horší časy. Jednou z hlavních příčin je neúměrný růst mezd. Je nutno šetřit, zvyšovat konkurenceschopnost ekonomik, spokojit se s jakoukoliv prací, i když je mizerně placená. Není jiné řešení.
Tolik tenor liberálních médií.
Je tomu skutečně tak? Žijeme opravdu nad poměry a kdo určuje onu hranici, která rozděluje ty, kteří žijí nad poměry od těch, kteří žijí pod poměry? Již letmý pohled na statistiku rozložení majetku v SRN ukazuje ošidnost tohoto tvrzení.10% obyvatelstva SRN vlastní 61% veškerého majetku.(1)
Takže prokazatelně žije nad poměry pouze 10% obyvatelstva SRN.Jestliže žijí lidé nad poměry, musí ve státě žít i lidé pod poměry.
Podle údajů Spolkového statistického úřadu(2) pracovalo v r. 2010 20,6% všech zaměstnanců v tzv. Sektoru nízkých mezd, se vzrůstající tendencí.
Zajímavá je i profesní struktura: V případech, kdy podniky nejsou vázány tarifní mzdou činí podíl
nízkých mezd 31% všech zaměstnanců. V případě podniků vázaných tarifní mzdou činí
podíl 11,9%, tudíž výrazně méně. Mimořádně vysoký podíl nízkých mezd se vyskytl u:
taxikářů(87%) kadeřnictví 85,6% úklidové služby 81,5%, pohostinství 77,3%, čistírny oděvů73,6%, biografy 73,5%. V takovýchto podmínkách pracuje v SRN přibližně 7,3 mil práceschopného obyvatelstva. Jako nízká mzda je označován hrubý příjem ve výši 9,76€/hod, v západní části,
a 7,03 €/hod v bývalé DDR.
Druhý pilíř důchodového zabezpečení využilo pouze 6,2%, v případě zaměstnanců v oblasti středních příjmů činil jejich podíl 22,4%, v případě vysokých příjmů 36,4%. Tento investiční podíl činí u nízkopříjmové kategorie 4%. u stření 3,3%, v případě vysokých mezd činí příslušný podíl z hrubé mzdy 2,6%. Již dnes se vážně diskutuje nad problémem katastrofální chudoby těchto lidí, až dosáhnou důchodového věku. Jak žili obyvatelé krizových států eurozóny nad poměry ukazuje graf nárůstu mezd v letech 2000-2009, uveřejněný v časopise Spiegel(1) Kypr 22%, Španělsko 7,5%, Italie 3,8%, SRN pokles -4,9%. Protože uvedené údaje zohledňují inflaci, jedná se o nárůst reálných příjmů.
K nemalé nevoli vlády SRN provedla nyní Spolková Banka šetření o výši majetku obyvatelstva Eurozóny.(3) Podle zmíněného šetření činí majetkový medián v SRN 51.400 €, v Rakousku 76.900, ve Francii 113.500, v Itálii 163.900 a ve Španělsku 178.900 €.Tyto údaje tvoří přesnou hranici mezi chudými a bohatými.
Zajímavý je údaj obyvatelstva, vlastnící nemovitost: SRN 44,2%, Francie 58%, Španělsko 83% a Itálie 69%. Německý medián nevlastní žádnou nemovitost.
Žili Španělé, Italové, či Francouzi nad poměry? Asi těžko. Využili nárůst jejich příjmů a investovali do soukromého vlastnictví ve formě soukromého bydlení. To se v SRN nestalo a to díky bezohledné demontáži sociální úrovně, nechvalně známé pod názvem Hartz IV. (Práce se musí vyplácet.)
Závěr
Spolková Republika je hospodářsky nejsilnějším státem v EU. O tom není pochyb. Jenže z celkově příznivého stavu hospodářství má prospěch pouze mizivé procento obyvatelstva, zatím co obrovská většina postupně chudne.
Jestliže vláda Spolkové Republiky Německo bezohledně prosazuje úsporná opatření jižních států EU, pak se nejedná o nic jiného, než o vyvlastnění místního obyvatelstva formou katastrofálního propadu tamější sociální úrovně, tudíž o silové vnucování vlastní hospodářské politiky jiným zemím. Tvrzení, že žijeme nad poměry není nic jiného, než drzá lež s cílem zvýšit majetkový a tím i sociální nepoměr v ostatních zemích EU alespoň na úroveň SRN.
Mechanismus celého vývoje spočívá v parazitismu soukromého podnikání v podmínkách neřízeného liberálního hospodářského systému. Soukromí podnikatelé vyvíjejí systematický tlak na mzdy, přičemž zvyšují ceny vlastních výkonů. Argument, že zákazník si vynucuje nízkou cenu neodráží realitu trhu. Kdyby si spotřebitel svou nákupní strategií efektivně vynucoval nižší ceny, potom by nemohly nabízené ceny stoupat. Muselo by nutně dojít k jejich trvalému poklesu. To ovšem nelze nikde pozorovat. Že je soukromý kapitál v liberální ekonomice parazitický dokazuje situace, kdy je s otřesnou systematičností snižován sociální standard za současného růstu majetkové diferenciace společnosti. Právě podnikatelská sféra vyvíjí jak formou sponzorování politických stran, tak i organizovanou lobbistickou činností nátlak na zákonodárce. Cílem je posílení vlastního prospěchu formou zvyšování závislosti společnosti na soukromém kapitálu. Parazit totiž na rozdíl od symbiózy nic nedává, pouze bere a to bez ohledu na stav svého hostitele.
(1)http://www.spiegel.de/wirtschaft/service/0,1518,734794,00.html
(2)http://www.presseportal.de/pm/32102/2322136/anteil-der-beschaeftigten-mit-niedriglohn-ist-gestiegen
(3)http://www.heise.de/tp/artikel/38/38810/1.html
