Jak český Honza o všechno přišel.

Československá federace stála na sklonku komunistického režimu před celkovým bankrotem. Záchranu přinesl přechod k liberálnímu hospodářskému systému. Jako všeobecně platné mínění platí přesvědčení že stát neumí hospodařit a proto musí veškeré podnikatelské aktivity přenechat soukromému podnikatelskému sektoru.

Je tomu skutečně tak? Jestli ano, jak je možné že všechny ekonomiky s liberálně orientovaným hospodářstvím se již léta potácí v krizi, provázené vysokou nezaměstnaností a katastrofálním zadlužením? Proč kontinuálně neroste všeobecný blahobyt? Tyto do očí bijící skutečnosti jsou v očividném rozporu s tvrzením liberálních ekonomů. Tudíž praxe se podstatně liší od proklamované teorie.
Zřejmě máme co činit s mocenskopolitickou propagandou. Aby bylo možno přijít na kořen skutečnosti, bude nutné se opět podívat do archívu sbírek zákonů Ministerstva vnitra České republiky.
Základní informaci podává zákon 134/1970 o pravidlech státního rozpočtu československé federace a o zásadách hospodaření s rozpočtovými prostředky státních rozpočtů federace a republik(rozpočtová pravidla)
§ 3 Příjmy federace
Příjmy státního rozpočtu jsou:
a) daně a odvody hospodářských organizací řízených federálními orgány,
b ) příjmy federálních ministerstev, federálních ústředních úřadů a orgánů, jakož i příjmy rozpočtových organizací a odvody příspěvkových organizací jimi řízených,
c) daň z obratu,
d) další příjmy stanovených rozpočtovým zákonem.
Zde je do očí bijící skutečnost, že státní rozpočet nepočítal s daněmi fyzických osob. Jedinou daní byla daň z přidané hodnoty, kterou platíme dodnes. V současné době činí daň z příjmu obyvatel (fyzických osob) 53 854 730 903 Kč, daň z příjmu firem (právnických osob) 47 258 235 829 Kč (1)
Vláda velmi přísně dbala na rozpočtovou kázeň, jak stavoví
§ 13 Účelovost rozpočtových prostředků
1) Rozpočtové prostředky státního rozpočtu federace a státních rozpočtů republik mohou být použity pouze pro účel, pro který byly v rozpočtu určeny.
2) Federální orgány a orgány republik jsou povinny dbát, aby rozpočtové prostředky byly vynakládány co nejúčelněji a co nejhospodárněji.
3) Federální ministerstvo financí stanoví pro státní rozpočet federace podmínky, za nichž federální orgány mohou použít svých rozpočtových prostředků k jinému účelu, než ke kterému byly rozpočtem určeny; ministerstva financí republik stanoví tyto podmínky pro rozpočty republik podle zmocnění daného zákony národních rad.

Zde je vyzvednuta zejména hospodárnost vynaložených prostředků (odst 2). Protože zákon nedovoluje, nepojednává, tvorbu a existenci státního dluhu, musela vláda hospodařit, to jest zvyšovat příjmovou stránku státního rozpočtu, a tím velmi úsporně hospodařit s její výdajovou stránkou. Podstatou nehospodárnosti ve státních výdajích je rozpočtová nekázeň.
Tu pojednává § 16 Neoprávněné použití rozpočtových prostředků

1) Federální a jimi řízené organizace, orgány republik a jimi řízené organizace a státní účelové fondy, které neoprávněně použijí, popřípadě zadrží prostředky státních rozpočtů nebo státních účelových fondů zaplatí do příslušného rozpočtu (fondu) za každý den prodlení s odvodem této částky popřípadě za každý den neoprávněného použití svěřených jim prostředků ve výši 1‰ z částky zadržené nebo neoprávněně použité.

2) Rozpočtové organizace vrátí neoprávněně použité nebo odvedou zadržené prostředky a uhradí pokutu z úspor ve svém rozpočtu, popřípadě z příjmů dosažených nad schválený rozpočet nedosáhnou-li úspor v běžném roce, provedou úhradu z úspor příštích let  obdobně postupují příspěvkové organizace. Hospodářské organizace vrátí neoprávněně použité prostředky "pokutu uhradí ze zdrojů, které jim zůstanou po splnění stanovených odvodů nebo daní.

3) Vrácení neoprávněně použitých nebo odvedení zadržených částek včetně pokuty uloží organizaci nadřízený orgán a oznámí to příslušné finanční správě.

4) Federální ministerstvo financí a ministerstva financí republik mohou ze závažných důvodů povolit výjimky z ustanovení předchozích odstavců.

Rozpočtová nekázeň byla tvrdě sankcionována. Důvodem byla opět mimořádná snaha o hospodárné a účelné vynakládání státních prostředků. Stát, jakožto univerzální podnikatel velmi důsledně dbal o to, aby bylo dosaženo plánovaných cílů s minimálními výdaji. Celý tento paragraf se může doslova lesknout v každém právním systému všech zemí EU.
Jak se nakládá se státními prostředky v liberálně orientovaných zemí není třeba příliš rozvádět.
Ekonomika každého hospodářství tvoří vzájemně propojený funkcionální systém. Státem řízené hospodářství umožňuje cílené zásahy do jeho funkcionality Tuto skutečnost má na paměti

§ 18 Zjišťování rozpočtových důsledků zákonů a jejich opatření.
1) U návrhů zákonů Federálního shromáždění, obecně závazných právních předpisů, vládních usnesení a jiných opatření federálních ústředních orgánů a u opatření federálních fondů musí být zváženy a v návrzích vyjádřeny také jejich důsledky hospodářské a finanční. Důsledky těchto opatření pro příjmy a výdaje státního rozpočtu federace, popřípadě státních rozpočtů republik a rozpočtů národních výborů musí být vyčísleny; pokud se zvyšují výdaje nebo snižují rozpočtové příjmy, je nutno zároveň navrhnout úhradu zvýšeného výdaje nebo náhradu úbytku příjmů. K návrhu těchto opatření je nutno připojit rozbor zatížení rozpočtu příštích let s návrhem opatření zdrojů úhrady. Při každém navrhovaném opatření je třeba zkoumat, zda jeho povaha připouští zavedení nových rozpočtových příjmů federace, popřípadě republik a v kladném případě tyto nové příjmy musí být navrhovány.
Liberálně orientovaná hospodářství nejsou schopna precizně určit možné důsledky, které přinášejí změny zákonů. Hospodářské procesy probíhají stochasticky, to jest na základě předpokládaného vývoje. Předpovědi hospodářského vývoje nejsou ani v náznaku určující v období jednoho čtvrtletí, neboť podléhají konjunkturálním vlivům, na které nemá vláda žádný bezprostřední vliv. Dalším problémem je masové ovlivňování praktické politiky podnikatelskými organizacemi za pomoci aktivní činnosti lobbistů. Cílem je prosadit dílčí skupinové zájmy na úkor těch celospolečenských. Jako zářný příklad může sloužit změna zákonných předpisů týkající se bankovního sektoru v USA a EU. Výsledkem je celková bankovní a hospodářská krize, trvající do dnešních dnů.Zákony byly nastaveny tak, že žádná komunistická země nemusela nikdy honit po celém světě neplatiče daní.

Celkovou ztrátu hospodářské suverenity znamená připravovaná dohoda TTIP. Zde bude muset česká váda při přípravě nových zákonů přihlížet k tomu, zda nejsou dotčena práva cizích investorů.

Podrobnější pohled do zákonů o státním rozpočtu federace odkrývají zdrcující fakta:

Saldo státního rozpočtu federace

V letech tolik proklínané normalizace hospodařil stát pokud ne s přebytky, potom zcela určitě s vyrovnaným státním rozpočtem. Ani jediná liberálně orientovaná ekonomika nedosáhla ani v náznaku stavu, jak jej můžeme nalézt v Zákoně 136/1984 o státním rozpočtu československé federace na rok 1985
§ 2 Vláda Československé socialistické republiky nebo na základě jejího zmocnění ministr financí může upravit závazné úkoly a limity státního rozpočtu federace, zejména v souladu se změnami státního plánu, změnami cenovými, organizačními, s úpravami ekonomických nástrojů v zahraničním obchodě a při uvolňování prostředků z vládní rozpočtové rezervy. Těmito opatřeními nesmí být dotčena vyrovnanost státního rozpočtu.

V současné době činí veřejný dluh 1 855 266 506 785 Kč (1)
V EU platí jako minimální zadluženost  ve výši 3 % HDP, což nedosahuje kontinuálně žádná země EU.

RŮST ROZPOČTU FEDERACE

Prakticky kontinuálně stoupající křivka příjmů státního rozpočtu neklamně ukazuje na stabilní a robustní růst národního hospodářství. Vezmeme-li v úvahu ustanovení zákona 134/1970 jak je citovaný výše, spolu s Nařízením vlády 106/1985 Československé socialistické republiky o finančním hospodaření výrobních hospodářských jednotek a podniků. Je zcela nevyvratitelné, že státní podnikatelská činnost byla vysoce efektivní a tvořila základ celkového růstu hospodářství jako celku.

Federální vláda skutečně dbala cílenými investicemi o kontinuální hospodářský rozvoj federace jako celku. To ukazuje následující graf.
Zde se jedná pouze o investiční akce celostátního významu. Kromě toho vláda masívně investovala i do projektů republikového významu.
Výdaje federace na vládou sledované investice

INVESTICE FEDERÁLNÍHO VÝZNAMU

Červeně jsou znázorněny investice do české republiky, modře pro Slovensko

Veškeré údaje obsažené v grafickém znázornění jsou převzaty ze zákonů o státním rozpočtu federace.

Závěr

Z posledního grafu vyplývá, že v období řízené ekonomiky byl stát schopen ročně investovat více jak miliardu Korun do průmyslu a infrastruktury z vlastních sil bez účasti cizího kapitálu. Liberální pojetí ekonomiky uvrhlo EU do dluhové krize ze které není úniku.Z pohledu na dané skutečnosti spočívá budoucnost EU ve státních podílových fondech spolu s řízenou ekonomikou. Liberální tvrzení o nevměšování se státu do ekonomiky patří jednoznačně do oblasti lživé propagandy s cílem socializovat ztráty a privatizovat zisky.

(1) http://verejnydluh.cz/