Všeobecně se ví, že podniky v majetku státu pracovaly zcela neefektivně a že tomu odpovídal i neutěšený stav celého hospodářství. Je tomu opravdu tak?
Prakticky v celém světě existují podniky buď zcela, nebo z části ve státním majetku. Objektivně lze říci, že oba, to jest stát i soukromý podnikatelský sektor vystupují v roli investora a mají stejný zájem, to jest dosažení co největší efektivity kapitálu ve formě zisku. Detailní pohled do podnikatelských praktik státního hospodářství můžeme získat náhledem do souboru zákonů z doby před totální privatizací. Jak silně trval stát na vysoké ziskovosti podniků můžeme vyčíst z
Nařízení vlády 106/1985
Československé socialistické republiky o finančním hospodaření výrobních hospodářských jednotek a podniků.
§ 4 Finanční zdroje výrobních hospodářských jednotek a podniků do nich začleněných:
Základními finančními zdroji výrobních hospodářských jednotek a podniků do nich začleněných jsou zisk vykázaný v řádně vedeném účetnictví(dále jen „zisk“) a odpisy základních prostředků(dále jen „odpisy“)
Z uvedeného je zcela zřejmé, že podnik byl investorem, to jest státem, plně vybaven kapitálem za účelem generování zisku formou jeho hospodářské činnosti. Zatím co v dnešní době je kapitálové vybavení kombinací vlastního a cizího, bankovního kapitálu, používaly podniky výhradně vlastní kapitál.
Základním způsobem hospodaření bylo rozdělení kapitálu do účelově vázaných fondů, jak ukazují paragrafy 5,6 a 14.
§ 5 Použití zisku výrobní hospodářské jednotky
(1) Výrobní hospodářská jednotka používá zisku v tomto pořadí:
a- k odvodům a platbám daní prováděným výrobní hospodářskou jednotkou do ostátního rozpočtu, do rozpočtu národního výboru a do státních fondů(§ 4)
b- k přídělům do obratového fondu;
c- k přídělům do investičního fondu;
d- k přídělům do fondu technického rozvoje;
e- k přídělům do rezervního fondu;
f- k přídělům do fondu kulturních a sociálních potřeb a do fondu odměn
g- k dalším účelům stanovených zvláštními předpisy;
h- k dodatkovému odvodu nadřízenému ústřednímu orgánu.
(2) Zisk, který nebyl rozdělen podle odstavce1, zvýšený, popřípadě o další zdroje k rozdělení, převede výrobní hospodářská jednotka koncem roku do svého rezervního fondu.
§ 6 Použití odpisů výrobní hospodářskou jednotkou.
Výrobní hospodářská jednotka používá odpisů k financování svých investičních potřeb a k odvodu nadřízenému orgánu.
(Pod pojmem výrobní hospodářská jednotka se rozumí sdružení podniků pod jednotným vedením generálního ředitelství. Tato sdružení měla obvykle formu koncernu, nebo trustu. )
Pro samostatně stojící podniky platil
§ 14 Fondy podniku
(1) Podnik zřizuje
a- fond obratový pokud zvláštní předpis nestanoví jinak,
b- fond investiční.
c- fond technického rozvoje, pokud zvláštní předpis nestanoví jinak.
d- fond odměn,
e- fond kulturních a sociálních potřeb.
Rozdělení kapitálu do jednotlivých fondů mělo za cíl zpřehlednit finanční hospodaření podniků a to hlavně závazně stanovit finanční vybavenost dílčích činností v praktické podnikatelské činnosti. Podnik tak disponoval finančními prostředky na vlastní investice(fond investic) Tento fond zajišťoval rozšířenou reprodukci kapitálu, to jest rozšíření výroby včetně zvýšení produktivity na základě obnovy a modernizace výrobního zařízení stejně tak i k financování investic v souvislosti se zavedením výsledku výzkumu a vývoje do průmyslového provozu. Fondy určené na výzkum a vývoj se používaly na financování nákladů spojených s inovačními procesy. To bylo pro stát zvláště důležité, neboť se tak inicioval vývoj nových produktů a technologií.. Výzkum a vývoj byl v mnohých odvětvích vysoce efektivní. Tak například strojírenský průmysl pracující v odvětví textilního strojírenství byl na celosvětové špičkové úrovni. Jako motivační nástroj sloužil fond odměn.
Podnik byl chápán ne pouze jako jednotka výrobního charakteru, popřípadě zdroj služeb produkující zisk. Podnik byl chápán jako sociální jednotka s cílem poskytovat vlastním pracovníkům sociální služby. Z fondu kulturních a sociálních potřeb (dále FKSP) se poskytovaly bezúročné půjčky na stavbu rodinných domků, pořízení družstevních bytů, rekreace, příspěvky na provoz podnikových školek a jeslí, různé oslavy apod. Fond FKSP byl první fond, který byl po privatizaci okamžitě rozpuštěn a prostředky do něj plynoucí byly přeměněny v soukromý zisk majitele.
Stát jakožto centrální investor a majitel podniků centralizoval ve formě odvodů část prostředků, generovaných na základě podnikatelské činnosti za účelem další redistribuce výsledků společně vytvořeného bohatství.
Podle zákona 106/1985 měly všechny podniky jako hlavní povinnost odvodů do státního rozpočtu. V dnešní terminologii se jedná o daňovou povinnost.
Tu upravoval zákon 161/1982 o odvodech do státního rozpočtu.
Výčet odvodů lze najít v § 1:
Tímto zákonem se upravuje:
a- odvod ze zisku
b- odvod volného zůstatku zisku
c- příspěvek na sociální zabezpečení
d- odvod z odpisů základních prostředků
e- dodatkové odvody.
Jak stát doslova ždímal vlastní podniky názorně ukazuje
§ 4 Sazba odvodů ze zisku:
Sazba odvodu ze zisku činí 75% ze základu ( § 3) s těmito odchylkami:
a-50% u hornických organizací jejíchž převážnou činností je těžba a úprava tuhých paliv nebo rud, vyhledávání a těžba živic, u energetických organizací zapojených do jednotné elektrizační soustavy, jejichž převážnou činností je výroba, nebo rozvod elektrické energie a tepla (s výjimkou závodních elektráren), u plynárenských organizací, jejichž převážnou činností je výroba, rozvod a přeprava, nebo uskladňování, u organizací geologického průzkumu ,dále u organizací Vodní zdroje, u lázeňských a zřídelních organizací a u mezinárodních hospodářských organizací
b- 55% u organizací stavební výroby
c- 60 % u organizací potravinářského průmyslu
d- 65%u organizací, jejichž převážnou činností je výroba stavebních hmot a u organizací, jejíchž převážnou činností je výroba konstrukcí nebo dílců určených pro investiční výstavbu.
e- 70%u Československé automobilové dopravy
f- 80% u organizací zahraničního obchodu a dalších organizací s převážně hospodářskými službami.
g- 85% u Československé obchodní banky a.s. a u Živnostenské banky n. p
Dále podniky podléhaly odvodům na sociální zabezpečení
Oddíl třetí Příspěvek na sociální zabezpečení
§ 7
Základem příspěvku je objem mzdových prostředků zúčtovaný k výplatě v běžném roce, snížený o odměny poskytnuté podle předpisů o autorského práva zúčtované k výplatě v běžném roce.
(5) Sazba příspěvku činí 20% ze základu příspěvku
Příspěvek zahrnuje i pojistné nemocenského pojištění. Příspěvek je součástí nákladů organizace.
Výnosy z odvodů plynuly dle § 20 do státního rozpočtu .
Zde je zajímavá sazba 20-ti% ze základu vyplacených mezd. Vysoká úroveň zaměstnanosti spolu s tvorbou hodnot na základě vysoce rozvinuté průmyslové základny umožňovala i při relativně nízké mzdové úrovni poměrně nízkou sazbu odvodů. I tak byly tehdy sociální výhody nesrovnatelně vyšší, nežli je tomu dnes
Věk odchodu do důchodu činil 60 let, matky s dvěma dětmi spolu s pracovníky, pracujícími v podzemí činil odchod do důchodu v 55 letech. Lékařská péče byla bezplatná. Za příjem léků činil jednotný poplatek 1 Kčs. Srovnáme-li snahy soukromého kapitálu vyvázat se ze sociální odpovědnosti ve formě druhého pilíře důchodové reformy včetně prodlouženého věku odchodu do důchodu musíme konstatovat, že liberální hospodářský systém rozhodně není pro obyčejného občana žádným požehnáním.
Protože ve fungující ekonomice se podnikatelská činnost podniku neobejde bez existence bankovního systému, bude zajisté velmi poučné se podívat na některá ustanovení zákonů a vyhlášek z tohoto období. Základní informaci podá
vyhláška 103 z roku 1985 předsedy Státní banky československé o poskytování úvěrů a o úrokových sazbách.
Část první
obecná ustanovení
§ 1 V souladu s cíli hospodářské politiky vlády Československé socialistické republiky působí Státní banka československá(dále jen „banka“) úvěrem na růst efektivnosti v národním hospodářství, na posílení ekonomické a peněžní rovnováhy a upevňování kupní síly československé koruny. Banka přitom provádí společensko-eknomickou kontrolu hospodaření organizací v souladu s celospolečenskými zájmy.
Z uvedeného paragrafu vyplývá, že státní banka plnila zcela jinou úlohu, nežli je tomu v liberálních ekonomikách. Její hlavní úlohou bylo efektivně napomáhat rozvoji hospodářství jako celku. Naprosto cizí byla spekulativní činnost na finančních trzích.
Rovněž tak byla zcela cizí praxe zvyšovat zisky bankovních společností formou poskytování úvěrů. Jak katastrofální důsledky měly finanční spekulace bank v poslední době, můžeme ještě dnes bolestně pociťovat ve všech zemích EU a USA. Celá Evropa včetně USA se doslova topí v dluzích.
Charakter úvěrové činnosti ukazuje
§ 7
Banka poskytuje úvěry za předpokladu,že
a- využili k efektivnímu plnění, popřípadě překročení státního plánu rozvoje národního hospodářství zabezpečovaných organizací v jejich hospodářském plánu i dalších úkolů stanovených v tomto plánu projednaném s bankou
b- je zajištěna návratnost a splatnost úvěru v dohodnutých lhůtách a úvěr je zajištěn materiálovými a jinými úvěrovými hodnotami, popřípadě jiným způsobem podle odstavců 2 a 3.
c- Organizace splňují kritéria efektivního využití úvěru .( § 6)
d-Jsou přednostně využity vlastní zdroje organizací, popřípadě
zdroje jím nařízenými orgány.
(2) V případě že návratnost úvěru z prostředků organizací není předem zaručena, požaduje od nich banka finanční záruku jejich nadřízeného orgánu za krytí úvěru
(3) Výjimečně poskytuje banka úvěry, jejichž návratnost není z prostředků organizací není předem zaručena, se státní zárukou.
Podmínky poskytování úvěru
§ 5
Banka poskytuje úvěry uvedené v části druhé této vyhlášky přednostně k podpoře intenzifikace průmyslové, stavební a zemědělské výroby, efektivních strukturálních změn v národním hospodářství, vědeckotechnického rozvoje, progresivních rekonstrukcí a modernizací, posilování vývozní schopnosti a snižování dovozní náročnosti československé ekonomiky, dosahování úspor energie, paliv a kovů zvyšování efektivnosti využití zásob a k upevňování rovnováhy na vnitřním trhu a podpoře rozvoje služeb placených obyvatelstvem.
Základní praxí banky v řízeném hospodářství pro zajištění splatnosti nebyly pouze majetkové záruky, nýbrž ekonomické analýzy návratnosti To se týkalo především investičních úvěrů. Pro žádost o poskytnutí úvěru musel podnik předložit aktuální výsledkový účet spolu s předpokládaným zvýšením zisku. Po lhůtě jednoho roku po dokončení investice byl srovnán aktuální výsledkový účet s původním výsledkovým účtem. Na základě rozboru byla definitivně určena úroková sazba, popřípadě banka mohla zpřísnit úvěrové podmínky. Tato praxe se uplatňovala i v případě státních dotací. Tato kontrolní činnost byla rovněž úkolem státní banky.
Podniky, které měly trvalé hospodářské potíže byly bankou tvrdě sankcionovány, jak ukazuje
§ 13
U organizací s nevyrovnaným finančním hospodařením, dlouhodobě neplnících kritéria efektivního využití úvěru nebo nezajišťujících návratnost úvěru,může banka kromě uplatnění úvěrových sankcí uvedených v ustanovení § 12 odst. 2 vyžadovat splacení úvěrů přednostně před jejími platbami z prostředků na běžném účtě organizací, zastavit rezervování prostředků na výplatu mezd, zavézt závazné pořadí plateb z běžného účtu, vyžadovat záruku na úvěr, popřípadě převézt organizace na konsolidační režim ( § 18 odst.4).
Často se vyčítá, že ve státem řízeném hospodářství nemohl žádný podnik zkrachovat. Permanentní monitoring hospodaření podniků ze strany statistického úřadu a banky velmi rychle odhalil nežádoucí jevy v hospodaření podniků. Výsledkem byl zvláštní režim organizace a řízení podniku za účelem přivézt hospodaření podniku opět do ziskové sféry. Stát si byl velmi dobře vědom, že insolvence a konkurz podniku znamenal hmotnou ztrátu včetně nepříznivých dopadů na sociální úroveň zaměstnanců. Zavedení konsolidačního režimu mělo vždy za následek postihy odpovědných hospodářských pracovníků.
Vyhláška dále v příloze uvádí úrokové sazby. Jak byl podnik nucen řádně hospodařit ukazuje výběr sankčních úvěrů:
úvěr na nevyužité zásoby :10%
úvěry na pohledávky za odběrateli po lhůtě splatnosti 7-12%
platební úvěr 10%
úvěr na mzdy 10%
konzolidační úvěr 12%
úvěr nesplacený ve lhůtě u organizací v průmyslu a stavebnictví 15%
u ostatních organizací 12%
Účelové investiční úvěry se vyznačovaly všeobecně nízkou úrokovou sazbou, pohybující se v rozmezí 5-6%
Prakticky bezúročný byl úvěr bytovým družstvům na výstavbu a modernizaci bytového fondu ve výši 1%
Všechny citované zákony a vyhlášky lze najít v archívu Ministerstva vnitra České republiky: http://aplikace.mvcr.cz/sbirka-zakonu/GetAll.aspx
