Když Kalifornie přestala zářit zlatem, praskla tam spekulativní bublina.

Četl jsem se zájmem článek pana profesora Z. Revendy(1). Zajisté bude zajímavé přidat několik faktů za účelem hlubšího pochopení fungování soukromého kapitálu.

Jako pramen může sloužit publikace Dějiny obchodních krizí z roku 1890, jejímž autorem je Max Wirth(2)

Zlatá horečka v Kalifornii měla za následek obrovský transfer zlata do Evropy. Příčinou byl nebývalý nárůst spotřeby způsobený vlastní těžební činností spolu s nutností zásobovat obrovskou masu zlatokopů, což nebylo v silách tehdejšího amerického hospodářství. Příliv zlata do Evropy, hlavně pak do Anglie, způsobil nebývalou investiční vlnu. Autor píše, že potřeba lodního prostoru pro přepravu lidí a materiálu daleko přesahovala tehdejší přepravní kapacity. To mělo za následek prudký nárůst poptávky v oblasti stavby lodí. Zejména v letech 1851-1852 došlo v Anglii k výraznému vzestupu obchodu a průmyslu. Pouze v roce 1852 vzniklo v Anglii 153 společností s kapitálem 850 milionů tehdejších marek s cílem investovat tyto prostředky do železnic, těžebního průmyslu, vznikala celá řada bank. Předmětem kapitálových investic byla spekulace. Explozivní nárůst výrobních kapacit způsobil v kalifornii nabídku, která mnohonásobně převyšovala místní poptávku. Přesycení trhu nabylo takových forem, že se nejednalo o zásobování, ale o divokou spekulaci.„ San Francisco bylo tak přeplněno zbožím všeho druhu, že sklady nestačily zboží pojmout. I to nejcennější zboží leželo venku, vystavené dešti, takže se buď zničilo, nebo muselo být prodáno hluboko pod výrobní cenou.“ Autor dále uvádí, že na jedné straně exportní společnosti musely prodávat pod cenou, zatím co místní obyvatelstvo si stěžovalo na lichvářské ceny zvláště tehdy, kdy konkurz některých exportérů vyvolal na místním trhu citelný strukturální nedostatek. Místní obyvatelstvo trpělo nedostatkem peněz, neboť ceny životních potřeb stouply pěti až desetinásobně. V roce 1854 spekulativní bublina praskla. Jako výsledek bylo trpké poznání , že jak zisky exportérů tak i zlatokopů nebyly tak vysoké, jak se očekávalo. Ukázalo se totiž, že náklady na vytěžení zlata v celkové hodnotě 3,5 miliardy tehdejších marek ani zdaleka nepokryly náklady na jejich vytěžení. Autor uvádí, že předpokládané náklady na těžbu zlata byly jednoduše podhodnoceny, takže kdyby se vynaložený kapitál transferoval do jiných investičních projektů byl by jednoznačně lépe, to jest výnosněji využit.

Autor v závěru popisuje místní poměry jako „bleší trh“kde se každý může zdarma zásobit starým prádlem či šatstvem, neboť jak z počátku tak i nyní nikdy nepral svou košili, či opravil boty, nikdy nedal opravit roztrhaný šat z jednoduchého důvodu:Mzda za vyprání, či opravu by stály více, než pořízení nové věci. Tudíž co zlatokop vydělal, to musel zaplatit na lichvářské ceně. Takže kdyby doma pilně pracoval a žil střídmě, byl by na tom lépe, než jako zlatokop na konci své těžební činnosti. Stejně tak i investoři: Co z počátku bohatě vydělali, potom na konci ztratili v důsledku divoké spekulace. Z uvedeného vyplývá že spekulativní krizí nebyly postiženy pouze USA, ale, a to především Evropa, zejména Anglie.

Autor končí nadčasovou poznámkou: Ani tyto ztráty v budoucnosti nezabránily spekulaci, neboť tato později opět vzala nebezpečný počátek.

Závěr.

Celé zajímavé dílo je jasným důkazem naprosté neudržitelnosti základních tezí liberální ekonomie. Jedná se zejména o tvrzení, že soukromý podnikatel sám nejlépe ví, kde umístit vlastní kapitál a tím docílit maximalizace zisku. Stejně tak je neudržitelné tvrzení, že základem blahobytu společnosti je volný pohyb kapitálu. Ten vede v čase zcela nevyhnutelně ke spekulativním bublinám provázených lokální, či globální ekonomickou krizí, spojenou s kapitálovými ztrátami a sociálním propadem společnosti. Z toho vyplývá zcela nelogické tvrzení, že úlohou státu je nezasahovat do podnikatelské činnosti soukromého kapitálu spolu s nutností vytvářet pro něj pouze optimální podnikatelské prostředí. Max Wirth popisuje na svých 700 stránkách tolik krizí, že statisticky vychází délka mezikrizového období na 4 léta. Po každé krizi je slyšet stejný nářek nad ztraceným kapitálem, zničenou existencí podnikatelů a pracujících s předsevzetím, že je nutno další krizi zabránit. V tom je dílo Maxe Wirtha opravdu nadčasové. Toto skuhrání bude zřejmě trvat tak dlouho, pokud bude všeobecný hospodářský sytém spočívat na liberálních nesmyslech.

1)http://finance.idnes.cz/historie-financi-zlata-horecka-v-kalifornii-fzp-/podnikani.aspx?c=A150820_125152_podnikani_kho

2)http://www.digitalis.uni-koeln.de/Wirth/wirth_index.html