Trpaslíci a nositelé autorských práv vědeckých a naučných děl.

Před časem jsem viděl v německé televizi reportáž, jak celní úředníci za přítomnosti právního zástupce firmy vlastnící autorská práva na zahradní trpaslíky prohlížejí auta přijíždějící z Polské republiky za účelem kontroly a případného zabavení oněch produktů, které spadaly do kategorie průmyslového pirátství. Ti pánové a dámy měli katalog s třemi sty vzory a při nálezu poctivě listovali, zda corpus delicti odpovídá příslušnému zobrazení. Dělo se tak na popud výrobce, vlastnícího příslušná práva. V minulých dnech zaslalo v SRN 1362 profesorů, vydavatelů, a autorů otevřeným dopisem vládě Spolkové Republiky Německo výzvu, ve které se dožadují aktivního zásahu vlády proti, jak sami říkají „ ilegální digitalizaci" jejich děl vydaných ve Spolkové republice vyhledávačem Google.

Podepsaní se v provolání odvolávají na svá autorská práva s tím, že není možné, aby o jejich právech, jak sami píší, rozhodoval „nějaký okresní soud" v USA.
Stačilo jen klepnout na okénko knihy vyhledávače Google, zadat hledaný obor a světe div se, je možno hledat v knihách. Vždy je uveden název díla a jeho autor.

Celá knihovna je však rozdělena na tři kategorie knih:
1) Volný náhled: Tam lze nalézt celý obsah knihy za podmínky, že k zveřejnění dal nositel autorských   práv souhlas, popřípadě, že se na dílo žádná taková práva nevztahují.
2) Částečný náhled: Zde může zainteresovaný čtenář nahlédnout do fragmentů díla, ke kterým
dal autor celé publikace povolení k zveřejnění.
3) Žádný náhled. Zájemce se pouze dozví název knihy, autora a kde si dílo může koupit.
Již na první pohled tato skutečnost neodpovídá sepsané stížnosti.

Zajímá mě astronomie již řadu let a tak jsem zadal ono téma.
Výsledek je prostě šokující. V kategorii plného náhledu jsou zdigitalizována díla - a to bez vyjímky, pouze do roku 1900. Od tohoto data, jsou publikace na toto téma buď zcela nepřístupné, nebo jen částečně. Objektivně se jedná vlastně o digitální citaci zveřejněného díla za účelem vzdělávání, jak ji upravuje § 31 písm. c) zákona 121/2000 o autorských právech. V mnoha případech jsou díla jejími autory deklarována jako vysokoškolské učebnice.
Chce-li se někdo v této digitální knihovně vzdělávat v oboru astronomie, pak nebude vědět že mimo naši galaxii existují další, že ve slunci probíhají termonukleární reakce, o rozpínaní vesmíru se také nic nedoví. Černé díry, quasary a pulzary zůstávají neznámým pojmem. Nabude v nejlepším případě znalosti z konce předminulého století. Snad trochu pomůže hledání v povolených fragmentech.               I tak jsou moderní znalosti útržkovité, nekompletní.
Pokusy s jinými obory jako je matematika, fyzika, či chemie dopadly sice lépe, ale s obdobným výsledkem.
Je přímo zarážející, když čtenář listuje v knize a najde z ní uveřejněnu mnohdy ani ne 1/3 a jinak naráží na prázdné stránky. Takhle v knihách naposledy řádil cenzor za Bachova absolutizmu, nyní vykonává tuto činnost autor díla sám, a to ještě ten velkorysejší.
Procházeje kolem názvů knih, které jsou označeny „žádný náhled" si čtenář připadá jako nahlížející do seznamu zakázaných děl svatou inkvizicí. Jenže ta svůj index „Libri prohibiti"
dávno zrušila. Odůvodnění je pro světskou veřejnost a moderní vědu více jak zahanbující, ba přímo zdrcující: „Toto opatření neodpovídá současnosti a duchu doby," prohlásila církev svatá. Minulé praktiky nyní převzali jejich autoři. Není bez zajímavosti, že v indexu zakázaných knih nikdy nestál ani Kapitál od Karla Marxe, ani žádné jeho dílo, ač autor byl jako materialista tvrdým odpůrcem církve. Je zajímavé, že tehdy nikdo nepodal odpovídající návrh a že církev, i když se dílem zabývala, vycházela z názoru, že obrana chudých je legitimní. Dnes není na onom vyhledávači prakticky žádné jeho dílo ani k částečnému nahlédnutí. Ať je náš vztah k dílu K. Marxe jakýkoliv, stojí tam objektivně na indexu takto vytvořeném nositeli autorských práv, kteří na jeho dílech neudělali ani jeden škrt perem!
Jestliže kníže Metternich udal u svaté inkvizice Heinricha Heina se žádostí o zakázání jeho děl, pak to dnes činí právníci ve jménu ochrany autorských práv a všichni poslanci, kteří zvedli ruku pro tento zákon v podobě, jak je publikován v zákoně 121/2000 a jeho doplňků uveřejněných v zákoně 216/2006.    Toto se plně týká podobných zákonných opatření zemí EU. Vyjímku tvoří Francie. Tam pokus o zpřísnění zákona o autorských právech neprošel parlamentem. Zatím.

Na závěr malá úvaha.
Každý politik bude bez vyjímky a dlouho hlasitě kázat a řečnit o důležitosti, jakou má pro společnost      v moderní době vysoká vzdělanost národa. Je přímo ostudné, jestliže potom zvedne ruku pro zákon, který objektivně znemožňuje moderní bezbarierový přístup ke vzdělání, a hlavně pak jejímu udržování  a rozšiřování. Bezbarierový znamená v dnešní době digitální v internetu.
Je přímo ostudné pro naši generaci, když se naši předkové dokázali poskládat na společnou, veřejně prospěšnou věc jako je Národní Divadlo, Národní Muzeum, Národní Knihovna pod heslem národ sobě     a my nejsme schopni dát dohromady evropský zákon, který by omezil práva jednotlivcům zabránit šíření všeobecné vzdělanosti , což je jejich, jakožto pedagogů všech stupňů, morální i profesní povinností.(Toto tvrzení se týká pouze a výlučně těch, kteří podepsali Heidelbergskou výzvu a těch, kteří by ji podepsali, ač žijí v jiné zemi EU.)
Myslím, že když nebude mít Česká republika chobotnici z betonu a kamene, že se v tomto státě najde
dostatek vědeckých pracovníků a pedagogů všech stupňů, kteří ji jako autoři postaví ve virtuální podobě. Český národ má v hnutí národ sobě, jak bylo řečeno výše, více jak bohatou, v celé Evropě naprosto ojedinělou tradici.
Jistým vzorem by mohl být projekt Gutenberg  http://gutenberg.spiegel.de/index.php?id=6 

Zbývá vysvětlit ,co mají společného trpaslíci s nositeli autorských práv vědeckých a naučných děl, kteří buď podepsali, nebu by Heidelbergskou výzvu podepsali také: malichernost. K tomu se druží neschopnost se s ostatními nezištně a velkoryse dělit o to nejkrásnější co nám naše duševní schopnost dává: světlo poznání.

J. P. Kroupa.