Velice, velice se mýlíte. Jenže pro Vás jsou nejspíše argumenty nezvratné.

  Popřemýšlejte třeba (realisticky), proč padla značná část 'výborných' státních podniků po roce 1990. Pokud skutečně posoudíte, jak úpadek vypadal, zjistíte, že problém (až na výjimky) nespočíval v privatizaci, ale v letech před ní. Chce to ovšem objektivní pohled.

Je jasné, že ne každá ryba umí plavat v každé vodě. A ta voda se změnila díky rozpadu východních trhů atd. Totálně se změnilo vnější prostředí. Ze dne na den.

Tak toto ma dostalo: "Ať je kapitál ve vlastnictví státu, či v soukromých rukou, počíná si majitel kapitálu zcela stejně."

Do ctenej pozornosti autora (ktorý asi posledných 100 rokov strávil v hibernácii) dávam tieto príklady:

DDR vs BRD

North Korea vs South Korea

Venezuela, Kuba ...

Ale teoreticky to funguje, určite

Nejenom teoreticky, ale tak na stránkách ročenek CIA, podle nichž NDR měla téměř tak vysoký HNP na hlavu jako NSR. Jednoznačný úspěch.

Autore, zákonná definice je od reality strašně odlišná. Podnik tenkrát sice měl povinnost generovat zisk, ale neměl žádnou motivaci aby generoval zisk. Plat byl stále stejný, nízký, prémie nebyly nikterak motivační ... třeba i právě proto, že z utrženého kapitálu pracovníci (ani ti vedoucí) nic neměli. Jim stačilo splnit plán, případně uvést objektivní důvody proč plán nestihli splnit.

Dnes soukromník pracující sám na sebe ví, že když bude pracovat déle, vydělá více a bude si moci i více koupit. Pokud mu stačí "málo", může dělat výrazně méně a mít více volného času. On hlavně chce ... 

Tvrdíte, že zisky ze státních podniků šly do státního rozpočtu a tím pádem jsou státní podniky užitečnější. No .. vztaženo k minulosti nebyl důvod generovat vyšší zisk a tudíž ani do státního rozpočtu tolik nechodilo. Dnes soukromník víc vydělá a víc odvede na daních ... Co se týče státních podniků dnes, ani ony nejsou stále nuceny k vyšší výkonnosti ... právě naopak ... ředitel, který nedokáže odklonit zisk státního podniku do svých spřátelených soukromých firem (nevýhodné zakázky, nápuky, servis, ...) je považován svými kolegy ředitely státních firem za člověka, který může být nahrazen někým "vhodnějším".

Ředitelé státních firem ani tenkrát ani dnes nenesou žádnou zodpovědnost za svá rozhodnutí. Soukromník ano a mnohdy ručím i svým majetkem.

Státní podnik má vždy možnost požádat svého zřizovatele o dofinancování svých ztrát ... stát je pořád před řadou bank vždy solventní a nezbankrotovatelný subjekt, na rozdíl od soukromníka, který má mnohdy dost problémy získat u bank úvěr. Při dlouhodobé ztrátě mu nikdo nepůjčí.

No právě, realita je velmi odlišná od teoretické konstrukce. Od r. 1989 sečteme-li růsty a propady, docházíme k jednoznačnému závěru, že tak od 1913 vykazuje ekonomika nulový růst. A to ještě díky růstu v padesátých, šedesátých a sedmdesátých letech.

Když jsem si blog přečetl, tak jsem dlouho přemýšlel, jestli to není sranda. Pak jsem zase hledal, jak napsat repliku, abych se vyhnul osobnímu hodnocení autora, což bylo velmi těžké.

Takže zbylo jen kliknout:  a napsat: Je to vůbec možné?

Ve vztahu k výsledkům české ekonomiky za posledních dvacet pět let naprosto pravdivé konstatování.

Neupírám socialistům jejich právo na vymýšlení sociálních konstrukcí, na jejich propagaci, obhajobu a na jejich zkoušení na sobě samých na své vlastní riziko. Upírám jim ale jejich právo na vnucování těchto projektů prostřednictvím zákona, mocí, a na to, aby nás nutili platit jim na ně prostřednictvím daní. 

Frédéric Bastiat

Je obrovský rozdíl v produktivitě, inovacích, ve firemní kultuře a v přístupu k zákazníkovi mezi soukromou firmou a státní firmou nebo institucí. 

Úspěšné firmy a podnikatelé vámi citované poučky a zákony pravděpodobně vůbec neznají.

Jiří, proč mě dáváte mínus? Pojďme se bavit o tom, v čem to vidíte jinak.

Takto: 

A když v tom článku všechno obrátíte do opaku, tak uvidíte, jak je to doopravdy.

Problém představuje možné tunelování těchto podniků soudruhy řediteli ve smíšené ekonomice, nebo ekonomice, která provozuje zahraniční obchod s kapitalistickou cizinou. V podstatě pak nelze pana ředitele kontrolovat, za nejlepší cenu si nechá poskytovat nějaké služby pro firmu, či nejlepší cenu dosaženou v zahraničním obchodě. A co z toho si připlyne do vlastní kapsy tou onou cestou.

Skutečně tento odliv kapitálu v direktivní ekonomice nebyl schopen zkontrolovat ani pan Hermanek, i když si jinak může připsat velké zásluhy o ochranu socialistické ekonomiky.

Mimochodem, první kdo upozornil na tento problém, byl akademik Felix Oliva, který už jej znal z poměrů před r. 1948.

Přečetl jsem jen nadpis, dál jsem se nedostal, autor promine. Stát nemá co hospodařit ani podnikat. Stát je veřejná služba občanům, kteří prostřednictvím svých daní přispívají, aby konal v jejich prospěch. Cílem je aby byl co nejmenší, tudíž i daně a spravoval jen to nejnutnější, co si občané nedokáží nebo nechtějí, obstarat sami. Podnikat se ziskem na úkor občanů, je to poslední k čemu byl původně ustaven. A největší zhovadilost je, že současný stát nutí, pod hrozbou sankcí, občany kupovat statky, které nechtějí.

Statky, které nechtějí? A co takhle rum? Což byl statek, na jehož výrobu měl stát monopol. Ostatně nemusíte kupovat jakýkoliv statek, který je zdaněný nepřímými daněmi. Můžete si vypěstovat vše na své zahrádce.

Hezké definice, ale v těch vámi popisovaných procesech chybí lidé, zejména pak konkrétní lidé. Motivace soukromého vlastníka hospodařícího s vlastními prostředky na velikosti zisku a s tím spojené hospodárnosti či produktivitě jsou úplně jiné než ředitele socialistické fabriky. Vy určitě víte, proč docházelo ke střídání společensko-ekonomických formací. Protože ta nová byla vždy produktivnější než ta předchozí. V případě té socialistické tomu ale tak nebylo. Její produktivita byla proti té staré, zahnívající zhruba poloviční. 40 let budování nás zbrzdilo technologicky a v produktivitě zhruba o 20 let. Proč proběhla před pětadvaceti lety tak relativně hladce sametovka? Protože disidenti, studenti atd? Kdeže. S tím by si státní moc snadno poradila. Stalo se tak proto, že ekonomické zaostávání bylo vidět na každém kroku. Masy se dozvěděly, že v tom uklizeném Německu či Rakousku se nepotácí hladoví, nemocní nezaměstnaní po ulicích, ale že tam je vybudována infrastruktura k jaké my se dopracujeme možná až za dalších dvacet let a že toaletní papír je k dostání každý den, přestože objem jeho výroby nikdo neplánoval. A jak hospodaří stát dnes: Proč si myslíte, že pro každého dodavatele čehokoli je terno získat státní zakázku?

pozůstatky státních firem existují i dnes a tyto státní firmy v ničem nezaostávají za těmi soukromými, ba právě naopak. Zisk z těchto státních firem pomáhá státnímu rozpočtu. Jedině rozvojem tohoto sektoru dojde k přesměrování kapitálu z daňových rájů do státního rozpočtu. Bez těchto reforem je státnmí dluh nespaltitelný, neboť pracovní síla již není schopna ani prosté reprodukce