A kolik činil vnitřní dluh ze zanedbané údržby a oprav?

A investice? Do těžkého průmyslu, hutnictví apod.?

Já si tu dobu pamatuji úplně jinak. Peníze nebyly peníze. ale poukázky na nevyrobené zboží. To vyrobené zboží si mohl za jiné poukázky koupit jen ten, kdo si vydělal skutečné peníze v zahraničí. Ty musel odevzdat státu a výměnou dostal poukázky do Tuzexu.

Ano, i za komunistů se občas vyrábělo kvalitní zboží. Ale to šlo přednostně do zahraničí, pokud tam o ně byl zájem. Občané federace byli státem odsouzeni do role druhořadých spotřebitelů...

Do bytových družstev se zapisovali novorozenci, aby na ně někdy kolem jejich dvaceti let věku vyšel nějaký ten panelákový byt. Na telefon se čekalo dlouhé roky.

Na Škodu 120 L, která stála asi pětadvacetinásobek průměrné mzdy, se čekaly fronty a sepisovaly pořadníky.

Na devizový příslib, čili příslib odprodání skutečných peněz, ležely fronty lidí ve spacáku na chodníku několik dní.

atd. atd.

Prostě ráj na zemi.

Jenom poznámku, jaký je rozdíl oproti dnešku, kdy se doporučuje rodičům, aby začali mimčatům spořit na důchod?

Bacha, přečtení článku Vám může způsobit trestní stíhání, tak o tom moc nemluvte!

Už jsem Vám to psal několikrát. Neumíte vyvrátit, ale neumíte ani přijmout.

    V době normalizace stát hospodařil s obrovským schodkem. Ale protože byl poučen (svým "navěčnéčasy" přítelem) o vsích hraběte Potěmkina, poradil si.  Donutil "své" státní podniky, aby si na své trvale se obracející zásoby (tedy skladové zásoby surovin i výrobků) vzaly půjčky a takto získanou hotovost vysál.  Proto neměl formální dluh. Dovedete si představit, kolik to bylo peněz jen na zásoby uhlí v uhelných elektrárnách (na 30 až 60 dní!) či rudy u vysokých pecí. Do vše ten stát v době normalizace prošustroval.

Ale jak to bylo technicky uděláno? Jako podnik tedy kupuji za utržený peníz uhlí.

A tedy stát mi tedy nařídil ty peníze, které jsem dosud musel utratit za uhlí, mu věnovat, půjčit si u banky jiné, které bych musel použít na pořízení toho uhlí?

Ale k tomu, aby to stát mohlo takto udělat, musela existovat příslušná vyhláška příslušných ministerstev financí. V kterém roce pod jakým číslem byly vydány?

Hmmm. Je prima, že přistižené státní organizace musely zaplatit pokutu.

 Děje sa tak i dnes.  V obou případech je to z jedné kapsy do druhé - tedy na ... dvě věci.  Ale jako argument vynikající!! Vy jste viděl někde psáno: ať si státní organizace přikrádají jak umí? Já ne.

Pro koho píšete tyhle blbosti?  Na rozdíl od Vašeho tvrzení DPH za socialismu nebyla. Byla ovšem daň z obratu (kterou - na rozdíl od DPH - platíte opakovaně za každý prodej od suroviny přes polotovar až k velkoobchodu a následně maloobchodu).

  Že nebyla daň z příjmu?  Respektive, že s ní stát nepočítal?  Kam se tedy poděla?  Za takovou lež bych souhlasil s muslimskými pětadvaceti bičem. Daňová soustava daně ze mzdy byla odstupňovaná podle věku a pohlaví (u žen ještě podle toho, zda jsou svobodné či ženaté). Daň byla v průměru přes 20 % (mám staré "pásky", mohu Vám doložit). To znamená, že příjem státu (kohopak jiného??) byl kolem  55,5 mld. Kčs, což odpovídá dnešním asi 550 miliardám Kč  (cca 10 mil. lidí s razítkem zaměstnavatele, průměrný plat 2.200).  Co Vy na to?

  Mimochodem: Stát plánoval průměrné mzdy. Nebyl by opravdu problém, nevybírat daň z mezd - stačilo by o 20 % snížit vyplácené mzdy. To Vás nenapadlo?

Daň z obratu v podstatě tvořila rozdíl mezi maloobchodní a velkoobchodní cenou, takže se neplatila opakovaně, ale až na výstupu z výrobní sféry.

Ad poslední věta: pak o to, o kolik se by se snížily mzdy, tak o tolik by zvýšil zisk podniku. A ten byl taky dosti krutě zdaněn.

Nebylo by lepší, aby ti co s článkem nesouhlasí,místo politických klišé, uvedli fakta, která názor autora vyvracejí?

Velmi zajímavý článek. Ukazuje se to, co mnozí lidé intuitivně tušili - současný ekonomický systém je letadlo, sloužící k vysávání státu privilegovanou vrstvou. Takový systém je udržitelný jen tehdy, pokud jsou parazité rozumní a nepřemnoží se. Přesně tohle se ale v Česku stalo, neboť tak malý stát nevydrží nápor nadnárodních ekonomických teroristů.

Tzv. renomovaní ekonomové mají za úkol tento systém obhajovat a jsou placeni ohlodanými kostmi, které sem tam spadnou pod stůl. Je jich však mnoho a kostí málo. Proto nemá smysl dál tuto hru hrát, je třeba jít s pravdou ven a připravit radikální ekonomickou změnu. Prosím neplést s reformou ! Musí jít o změnu podstaty ekonomiky a ne o její vylepšení podle představ Miroslava Kalouska

Ono státu ani nic jiného nezbývalo. Nebyla žádná "nezávislá" centrální banka se sítí komerčních bank, co mohou vytvářet miliardy stlačením pár kláves na počítačích. Proto také jedna z prvních věcí po převratu bylo zavedení Rothschildovského finančního systému částečných rezerv pro zadlužování snadnější a radostnější a krádež majetku přes nesplatitelné dluhy a úrok z nich.

Je ale možné, že existence něčeho, čemu se říkalo "úvěr na obracející se zásoby", což mělo vést k postupnému vyvlastňování podnikových financí, sehrávalo tutéž roli. Byly to podniky, které uvěrovaly stát.

A skutečně nevím, co lepší nemít žádné dálnice a žádný státní dluh, a nebo mít 1000 km dálnic a dluh 1 bilion korun.

Soudruzi lhali a lžou stále. Realita - nedostatek zboží všeho druhu, zastaralé továrny s mnoha stroji ještě z první republiky, zašlá a oprýskaná města, zoufalá dopravní infrastruktura a na telefon se čekalo i 20 let.

Víte, zkontrolujte si čísla, faktem totiž je, že už někdy počátkem 80. let údaje o věkové struktuře základních prostředků v ČSR uváděly - je to zpaměti - , že podíl základních prostředků pořízených před rokem 1948 činí 2-5%.

Já jsem čekal na telefon dva tři roky.

Hloupý anebo navedený? Nic jiného než tahle stále platná otázka, kterou si pamatuji z doby svého mládí, kdy se budování světlých zítřků hroutilo, se v reakci na tento výplod položit nenechá.

Ani jedno ani druhé. Tutéž ženu zobrazí každý malíř jinak. Je snad každý z nich hloupý nebo navedený? Pravda je celek, je to šňůrka korálků navlečených na niti.